Novákův nový blog plný novinek

Tak máme za sebou zájezd do jihlavského divadla Na Kopečku. A byl to zážitek se vším všudy... Nejdříve strastiplná cesta s naším staronovým členem Honzou Karafiátem (někdy vám ho také představím), poté vjezd do areálu psychiatrické léčebny a klasická příprava představení. Na tom by ještě nebylo nic zajímavého, že... Jenže teprve po postavení scény, nasvícení a nazvučení to vše začalo. To, že v Jihlavě budeme hrát v rámci Regionální postupové přehlídky studentského divadla JID 2011 jsme věděli, neboť si tam Pana Polštáře pozvali jako inspirativní představení. Ale protože jsme tam hráli v první den přehlídky, bylo před naším předstvením připraveno slavnostní zahájení. To už jsme nevěděli. A tak za námi asi třičtvrtě hodiny před začátkem představení přišli pořadatelé s novinkou, že na začátku bude na znělka na zahájení festivalu. Což by nebyl takový problém. Ve chvíli, kdy nám ale řekli, že ta znělka bude taneční, začali jsme s režisérem Jirkou Hájkem tušit, že něco nebude v pořádku. Nicméně stále nám nebylo jasné, jak to s námi souvisí. Vysvětlení přišlo během pár sekund: "My na tu znělku potřebujeme prázdné jeviště. Respektive překáží nám tam ten stůl, ty židle a ta bílá stěna vzadu." Kdo jste viděl našeho "polštáře", tak víte, že kromě kartotéky (nazvané po jihlavsku skříň, která jim nevadila), je výše zmíněné zcela všechno, co se na scéně nachází... S Jirkou jsme si vyměnili dlouhé pohledy a bylo nám jasné, že není cesty zpět a musíme scénu odsunout, aby mohla proběhnout znělka. A jen jsme si v duchu děkovali, že naši scénu netvoří dekorace tvořená ze tří stěn a nejlépe ještě dvoupatrová a že nemusíme nic rozmontovávat... Nechali jsme tedy volný průchod znělce, která trvala cca 1 minutu, spadla opona, scéna se rychle dala do původního stavu a divadlo mohlo začít. Stal se tak vlastně historický okamžik - za dobu existence našeho divadla jsme poprvé hráli s oponou... Když pomineme průběžné odcházení a opět vracení se diváků do sálu během představení, vyřizování jejích telefonních hovorů během produkce, tak ten zájezd byl vlastně docela fajnový... A všichni hráli moc pěkně, musím je ještě jednou pochválit... A má premiéra jakožto zvukaře dopadla taky kupodivu docela dobře... Taky se musím pochválit, no...
Takže jak vidíte, jeden výlet z Brna a co má člověk zážitků...
Další týden v pondělí jela část pánského obsazení s naší hitovkou a stálicí, představením "Obraz", do Havlíčkova Brodu. Prosím, nehledejte žádnou souvislost mezi tím, že jednou hrajeme v areálu psychiatrické léčebny v Jihlavě a podruhé v Havlíčkově Brodě. Je to fakt náhoda :-) Navíc příští zájezd nás čeká do Turnova... I v Brodě to dopadlo dobře. A dokonce naše divadlo hrálo v jeden den na dvou místech. My jsem si na domovské scéně zahráli Misantropa. Tady, kromě pádu kytary v zákulisí v té nejvíc tiché chvíli a pádu čehosi neznámého v další nejvíc tiché chvíli, se nic závažného nestalo a měli jsme úspěch! V pádu kytary já prsty nemám, ale v pádu toho čehosi už bohužel ano. To už bych ani nebyl já... Ale já za to fakt nemůžu... Záměrně píšu čehosi, protože doteď nevím, co to vlastně spadlo. Při čekání na výstup jsem se opřel o bednu, na které NIC nebylo. Po chvíli přesně vedle mě NĚCO spadlo, já se podívám na zem (potom, co jsem se řádně zastyděl za rámus, který dělám) a na zemi opět NIC... Nerozumím a nechápu, že pád ničeho dokáže udělat takový rozruch... Zřejmě nějaký divadelní duch...
Další velká věc, která se udála během poslední doby je ta, že jsme se ve středu navždy rozloučili s naší inscenací Solaris... A bylo to krásné! Kluci si trochu zablbli, jak se na derniéru sluší a patří... Ale řeknu vám, je to takový zvláštní pocit, když dotleská poslední divák a vy si uvědomíte, že už se toto níkdy hrát nebude... Samozřejmě, že jsme derniéru řádně oslavili a když píšu řádně, tak opravdu myslím řádně... Obzvlášť někteří :-)
A teď to nejhlavnější nakonec. Kdo to ještě nevíte, tak při udílení Cen Alfréda Radoka za rok 2010 se BURANTEATR umístil na 7. - 9. místě v kategorii Divadlo roku. No, není to krásné?
Na tom všem máte velkou zásluhu i vy, naši diváci! Protože nebýt vás, tak my to vůbec neděláme a nemůžeme se pak takto radovat... Takže děkujeme!
Příští týden nás čeká Skleněný zvěřinec, Misantrop a Burani a začátek maratonu hlavních a generálních zkoušek naší další premiéry. Těště se a přijďte se k nám podívat!

... a v Buranteatru tomu není jinak...
Sotva skončilo předpremiérové a premiérové šílenství nové inscenace "Antonín Huvar", pomalu se blíží předpremiérové šílenství další. Přestože nehrajeme každý den, věřte mi, že někteří členové divadla (a takový inspicient obzvlášť) jsou v divadle denně. Momentálně totiž probíhají zkoušky na další "buran-novinku": Koně přece střílíte. A tak se téměř každé dopoledne či odpoledne v divadle tančí, běhá, mluví, šeptá, brečí, křičí, směje, no a samozřejmě i střílí... Ale co to dá práce se sejít... Když má člověk sestavit plán zkoušek na představení, ve kterém hraje 12 herců, tak to je pěkný oříšek. Ale ne takový ten Popelčin s překvapením, ale pěkně tvrdý... No a kdo jiný by měl ferman zkoušek udělat, než inspicient.
A když už je jednou plán zkoušení hotový, tak si pak někdo vzpomene, že se v diáři překoukl a že vlasně může úplně jinak... Takže znovu: nakreslit tabulku a namalovat si, které herce máme k dispozici, co se dá dělat a lámat si hlavu, co to jde...
Až si tak nějak říkám, jestli těm hercům občas nelezu na nervy, když jim přijde denně několik SMS zpráv typu: "Kolegové, zkouška je zítra 10 - 14"... O půl hodiny později: "Omlouvám se, došlo ke změně, zkouška se přesouvá až na odpoledne, tedy 18 - 22"... O patnáct minut později: "Ještě jednou zdravím, protože večer většina z vás nemůže, jsme nuceni zkoušku zrušit úplně."... O hodinu později: "Tak ještě jinak: Přijďte ráno všichni, kdo máte volno, určitě se najde něco, co se bude moct zkoušet."
Ale nebojte, my se vždycky nějak sejdeme, nazkoušíme, co se dá a to představení nakonec vznikne! Ale proč to dělat jednoduše, když to jde složitě...
A to si ještě po tom všem takový inspicient občas taky zaskáče po jevišti - a třeba hned za tři herce najednou... To máte potom vidět ten zmatek... A obzvlášť, když je inspicientem někdo, kdo má ve vínku, že je schopen zničit nezničitelné...
Já vůbec někdy musím hrozně otravovat... Pořád uklízím, všem kladu na srdce, aby všechno dávali na své místo, aby hlásili, co si kde vezmou, aby hlásili, co se kde ztratilo, zničilo...
Jenomže, přátelé, pořádek musí být... A v divadle obzvlášť! Tak snad mi to ti moji herci prominou...
Takže tak... Tak to u nás teď chodí...
Dnes má "koňský tým" studijní volno, tak toho můžu využít k dalšímu příspěvku... Ale ani dneska nezahálím: za pár hodin se přesouvám do divadla, začnu chystat dekorace, rekvizity a kostýmy a ve 14:00 Buranteatr odjíždí do Jihlavy s Panem Polštářem. Takže jestli některý z čtenářů má v Jihlavě známé či příbuzné, hned jim můžete dát tip na dnešní večer! No a někdy v noci se vrátíme, trochu si pospíme a zase hurá do divadla a připravit na večer další představení našeho repertoáru - "Ten třetí".
Ale, přátelé, stejně je to super, to divadlo! Jak z té strany hlediště, tak i z té strany jeviště a zákulisí!
Tak divadlu zdar!