Novákův nový blog plný novinek

Ne, nebudu psát o hokeji... Jednak by to vypadalo, že se opičím po Isteníkovi a hlavně já a sport spolu moc nekamarádíme - stále ve mě přetrvává trauma z lyžařského kurzu, kdy bylo pro mě zřízeno speciální čtvrté družstvo, jehož jsem byl jediným členem nebo rodinný cyklistický výlet ukončený zlomeninou dvou kostí na ruce (samozřejmě mých), takže já se od jakéhokoliv sportu držím raději dál. Navíc tomu vůbec nerozumím, takže bych si ani netroufl tu cosi psát...
Ale tak občas jsem se na ten hokej podíval, když jsem zrovna nebyl za scénou, na scéně, pod scénou, vedle scény nebo na jakémkoliv jiném místě v divadle. A občas jsem se o tom hokeji bavil s ostatními... Teda spíš jen přikyvoval a dělal, že mě to moc zajímá...
Když ne o hokeji, tak budu psát překvapivě o divadle. S Buranama už totiž jdeme do finále. Pomalu se blíží červen, takže vbíháme do cílové rovinky sezóny 2010/2011, ale ještě předtím nás čeká poslední letošní premiéra. Takže od zítřka se tak nějak všichni zase stěhujeme do divadla, protože nám začíná  generálkový týden a to nám na nic jiného moc času nezbude. Tedy, musíme si nějakou tu chvilku najít, abychom se na sobotu trochu zkulturnili  a mohli něco připravit na slavností raut po premiéře. Prozatím si mezi sebou jenom dopisujeme, co kdo udělá a přinese a dohadujeme se, jestli koupit plastové či papírové nádobí nebo jestli nějaký odvážlivec donese nádobí z domova s rizikem, že by mu ho mohl některý z kolegů "omylem" zničit. Jak víte po premiéře Koňů, některé oslavy premiéry bývají bujaré, tak proto ty obavy... Obzvlášť jestli se přijde podívat Krupica, který zničil Šotkům mísu a Honzík je z toho smutný doteď...
To už nám bude hej, až bude raut... Ale nejdřív ještě musíme každý odvést svou práci na 100%. Takže neleníme a zkoušíme a zkoušíme... A já musím říct, že to jde a že se už na tu premču dost těším... I když občas Kamča zaprudí (ale jak sama říká: "Já jsem prudička, to se ví..."), Kachna občas odmítne zrealizovat připomínku od AD (=Adam Doležal), poněvadž by to prý Heda nikdy neudělala... Šotek sedí na židli u okna a dramaturguje.... Zetel rejpe do Šotka, že to umí kdekdo sedět u okna a mudrovat... Šotek na to odpoví, že sedět a mudrovat u dveří už je ale těžší a v tu chvíli se povšimne, jak já sedím u klavíru a sleduju text a neopomine podotknout, že sedět u piána a neříkat vůbec nic taky umí kdekdo... AD si může ukroutit vlasy (teď už jenom vlasy, protože vousy si oholil), říká zcela jednoduché věty tak složitě, že je nikdo nechápe, ale naštěstí se vždycky dobereme zdárného konce a je to fajn... Chudáci ti, co u nás hostují - Irenka a Vojta. Musí být občas těžké pochopit to naše fungování. A jak Irenka správně podotkla: "Já si musím jednou s někým od vás sednout a nechat si všechno vysvětlit..." Nedivím se jí... Jinak si nemohu odpustit to, že mě AD na jedné ze zkoušek dost urazil. Když jsem si chtěl zkusit na nově vyrobené scéně příchod jedné z postav -Eilerta Lovborga (Lovborg se správně píše s přeškrtnutým "o", ale já to tady neumím, tak si to tam musíte představit), tak on mi řekl, že na to nemám... Tak to se mě dost dotklo, to zrovna nemusel, si myslím... A vzhledem k tomu, že mě čeká role Othella, tak si myslím, že nějakého ibsenovského chlápka bych zvládl levou zadní...
No nic, Heda jede na plné obrátky a určitě si nenechte ujít její reprízy... Bude to stát zato!
I když se s ostatními členy souboru, kteří momentálně nezkouší tak často nevidím a jsme si tudíž o to vzácnější, tak i tak se u nich pořád něco děje... A když se u nikoho náhodou nic neděje, tak ono se vždycky něco najde... Teď třeba podezříváme manažerku Martinu z těhotenství, neboť má jasné příznaky: nepije nebo jenom málo a chodí brzo domů... Což u Martiny není zvykem... A tak jsem se s ní o tom dal do řeči a ona kápla božskou! Jenže to dítě prý nechce a prodá ho. Rozhodil jsem sítě a hned se našel zájemce - manažerku Evu. Jsem zvědav, jak tohle dopadne.... Jo a když už jsem u té Evičky, tak na ni musím taky něco prásknout. Ona teda říkala, hlavně to nedávej na blog... No, tak když někdo řekne nedávej to tam, tak je asi jasné, jak to musí dopadnout... Takže: Evě smrdí nohy! Jo, takto to přímo řekla... A dokonce poté, co jsem jí pochválil její nové boty. U nás je prostě možné úplně všechno... To jsem zvědavý, co všechno nás ještě do konce června potká.
I když jsem tedy psal, že už jdeme do finále, tak to ale vůbec neznamená, že bychom nějak polevovali. Naopak nás toho teď čeká víc než dost: premiéra, zájezd do Zlína, představení na Špilberku v rámci Divadelního světa Brno, zájezd do Olomouce, Slavnost masek, zájezd do Velké Bystřice, zájezd do Ostravy, valná hromada našeho divadla, zájezd do Jihlavy, k tomu špíly na Stadionu a pak teprve můžeme hurááá na prázdniny...
Takže sledujte naše stránky a choďte k nám, ať si nás ještě užijete, než se vám na ty dva měsíce schováme...

Tak se na to podívejte, minulý týden už je pryč a já zase nestihl příspěvek... Takže mě čeká nějaký buranský trest... Jenže, když se toho zase tolik událo... Kdo to potom má stíhat, že?
Všichni máme za sebou Velikonoce a u nás byly vskutku veselé. Ovšem pozor! Teď tím u nás myslím u nás doma, protože já jsem na konci dubna na pár dní opustil Burany (snad mi to odpustí) a jel se podívat za rodinou... Jak říká Zetel - jel jsem k nám do skal. Na Velikonoční pondělí jsem podnikl nezbytnou "koledovací pochůzku" = sestřička, maminka, babička, teta. Samozřejmě všude vajec habaděj, ovšem vajíčka, které jsem dostal od své babičky, toho jsem si vážil nejvíce... Ono si řeknete: vajíčko... Ale víte, co obnáší takové vajíčko uvařit? To by jeden nevěřil, co všechno se může stát... Zkrátka babička se mi pochlubila, že když ta vejce dovařila, nešla jí sundat poklička z hrnce. Poučena pohádkou O veliké řepě zavolala na pomoc dědečka, aby jí zkusil pokličku sundat. Táhli, táhli, ale pokličku nevytáhli... A protože nikdo jiný už asi doma nebyl, neměli na koho zavolat dál, proto přemýšleli o dalších způsobech vyřešení tohoto problému. Dali tedy hrnec do dřezu, schladili ho studenou vodou, táhli, táhli, ale pokličku nevytáhli. Babička podotkla, že tam zřejmě vznikl nějaký podtlak nebo přetlak nebo co... A protože my máme doma takové ty pokličky s malou dírkou, tak jsem se jí zeptal, jestli ty pokličky má nebo ne. Já jsem totiž stále nechápal, co se jim stalo a hlavně, jak se to mohlo stát. V tu chvíli babička odpověděla: "No, teď už tam ty dírky máme!" A to už jsem začínal tušit, že problém byl vyřešen dost radikálně. A nemýlil jsem se. Dědeček vzal vrtačku a do pokličky vyvrtal díru... "A představ si, on ti mně jedno vejce provrtal..." dokončila babička. Já vím, že to zní neuvěřitelně a jako pohádka, ale toto se opravdu stalo... Tak se na to podívejte...
Škoda, že už v ČT nedávají Bakaláře. Hned bych tam poslal námět a Isteník by měl v čem hrát, protože to bych dal jako podmínku.
Ještě než jsem opustil rodný Broumov, měl jsem jeden velký úkol. Vyrobit pro svou sestřičku čarodějnici. To už je taková tradice, že se každoročně na konci dubna odeberu na nějakou chvíli do kůlny na zahradě, nechám pracovat svoji fantazii a využiju své manuální schopnosti... Kupodivu, nic se mi přitom nestalo... A abyste viděli, jak jsem šikovný, tak jsem to nechal i zfotodokumentovat. A když s na to tak dívám, tak si říkám, jestli já nezačnu dělat taky do scénografie. Tak se na to podívejte...
Čarodějnice Berta před upálením:

Čarodějnice Berta při upálení:
Mimochodem, tam co je ohniště, je dnes závěj sněhu... Počasí se nám trošku pobláznilo, že?
U upálení Berty jsem už bohužel nebyl, neboť jsem musel jet do Brna za Hedou... Rozumějte za Hedou Gablerovou... Jakože na zkoušky naší poslední premiéry... No a taky mě čekala nějaká ta představení...
Ve středu jsem si zahráli Misantropa a v tento večer (před představením) vznikla v šatně legendární věta, kterou od té doby v kuloárech Buranteatru uslyšíte pořád a o kterou se prostě musím podělit. To se tak všichni chystají na představení, někdo pije kafe, někdo pokuřuje o patro výš, někdo jen tak okouní, někdo se líčí, zkrátka taková typická atmosféra před představením... A ve chvíli, kdy se Zetel chtěl na něco optat své ženy, dostal jasnou odpověď: "Já tě neslyším, neposlouchám tě, opakuju si text, připravuju se na večer, nech mě!" V šatně zavládlo zhruba třívteřinové hrobové ticho a poté vypukl hurónský smích, neboť jsme byli šokováni, jak z někoho tak rychle vypadne tak složitá věta jako odpověď na zcela nevinnou otázku... Isťa tuto reakci mimojiné zdůvodnil tím, že to zapříčinila již třetí řasenka, která za tuto sezónu vyschla a popudila tak dámskou část souboru... Tak se na to podívejte... To je jen takové nahlídnutí k nám dozadu, jak to občas u nás vypadá... Prostě blbnem!
No a já jsem se dneska vrátil z Horní Bečvy, kde jsem byl na setkání programových pracovníků... To je takový výlet za kolegy z různých českých divadel, kde si mezi sebou nabízíte představení na zájezdy a navzájem si říkáte, jak to teď u toho divadla chodí... Já jsem tam teda byl úplně poprvé, ale musím říct, že jsem za to rád, ono to bylo docela fajn. A když jsem u těch zájezdů, tak myslím, že jsem vám už jednou sliboval, že se podělím o zážitek, jaký se při domlouvání zájezdů může přihodit...
Obvykle když do různých divadel pošlu e-mailem nabídku našich představení, tak mi přijde odpověď buď kladná nebo záporná nebo neutrální nebo mi hned volají, zkrátka takový standardní postup... Ovšem jeden e-mail, který mi přišel, ten mě hodně překvapil. Když jsem ho otevřel a viděl, jak je dlouhý, tak jsem se zaradoval, že to asi někdo má o Burany zájem a už se ptá na spoustu podrobností... Chyba! Já nebudu uveřejňovat, odkud mi toto přišlo, jen podotknu, že člověka, který mi to poslal vůbec neznám a už jen proto mě hned na začátku překvapilo familiérní oslovení "Pavle"...

"Dobrý den Pavle,
 nabídku jsem obdržel. Bohužel si žádné představení nemůžeme dovolit.
1. Jsme zadlužení
2. Náš bývalý ředitel, který se stal místostarostou, se tu nechal zaměstnat jako externí hudební dramaturg a už zase mydlí ty svoje americké kapely za tisíce eur a dolarů, ačkoliv na to nemáme.
3. V posledních dnech na nás sílí tlak, abychom se odstěhovali do sousedního domu ještě před další etapou jeho rekonstrukce.
Výběrové řízení na ředitele bylo pod jeho taktovkou. Již v únoru padlo jméno člověk, který je jeho favoritem a má se stát jeho nástupcem. Tak se také stalo. Vyřazena byla většina vysokoškoláků. (kandidát se
 kdysi vyučil opravářem ledniček a po revoluci v tomto oboru také podnikal než si začal říkat manažer). Jeho hlavní devizou však je, že je bubeník.
Pochopitelně bude ovládán naším bývalým. Právě on zrušil pořady pro školy a nad divadly ohrnuje nos - to ať si dělá někdo jiný. Za pořady pro školy lobuje naše ekonomka, ale dokud neseženeme nějaký grant, nechce nechce je povolit s obligátním "nemáme na to peníze."
Přeji hodně štěstí."

Tak se na to podívejte... Já se přiznám, že jsem nenašel sílu na toto odpovědět. A teď zpětně mě mrzí, že jsem jim nenapsal, jestli se aspoň doma mají dobře...
Zkrátka se u toho divadla může stát spousta divů... A jedním z divů je teď pro mě Isťa... Jak se už přiznal, začal běhat, peče záviny a pije vinný střik... Ono ho prostě asi opravdu vzalo to, jak ho to naše vedení neobsazuje... Ale protože já a on jsme v jednom týmu, tak já ho na holičkách nenechám... Už naposledy, když jsme se viděli, tak jsme naplánovali nové představení... Bude to o šnecích či slimácích či hlemýždích, jak kdo chce. A Michal Isteník ztvární titulní postavu slimáka Ferdinanda... Pracovní název představení je "Rychle a zběsile". Tak já jdu psát scénář, ať na nás ten kluk nezanevře...