Novákův nový blog plný novinek

Tak jsme včera zase po dlouhé době vyrazili na zájezd, já mohl být u toho a bylo to krásný...
Ale ještě předtím se musím zmínit o důležité věci. Náš kolega Péťa Tlustý si taky založil blog. Můžete mrknout: Pumlův rock block. Jak mi včera Pumla sdělil při nákupu na benzínce, on se rozhodl dělat všechno jako já... Prostě se normálně opičí. Ale mně to nevadí, vždyť on tam vlastně píše o mně docela hezky a třeba nás donutí, že i my budeme psát častěji své příspěvky, když on si dal za úkol psát je denně. Tak to jenom tak na uvítanou a teď k tomu včerejšku.
Vyarazili jsme s "Antonínem Huvarem" (rozuměj naší inscenací) na zájezd do Vizovic. Tedy málem nevyrazili, neboť náš umělecký šéf, režijní guru a (jak jsme s z jedné nejmenovanné kritiky dozvěděli) také jediný herec Zetel zaspal. Naštěstí má však pečující ženu, která celou situaci zachránila, manžela vzbudila a ještě stačila připravit tříkilovou tašku plnou svačinky na zájezd, kterou Pumla celou cestu opatroval u svých nohou a s železnou pravidelností ji nazýval nákupem. A nejen to, Kamila stihla i napéct. Protože zájezd s Huvarem a Bobem se nesmí obejít bez pišingru. Takže byl štrůdl s čokoládou a ořechy (přestože mám na ořechy alergii, zvládl jsem to ve zdraví) a protože mám alergii na ořechy, byla jedna plastová dózička se závinem bez ořechů. Když Bob Racek, tak pišingr, když Petr Tlustý, tak vepřový řízek. To už se tak nějak ví, takže bylo hned jasné, co se bude na zájezdě jíst. Tolik tedy k občerstvení.
Protože už po minulém zájezdě jsme moudřejší o to, že když se sejdou Lukáš Rieger a Darťa, že budou celou cestu mudrovat, rozhodli jsme se je posadit do zadní části Pana Bílého, abychom to nemuseli poslouchat. Již na Kolišti jsme litovali, že jsme nenechali udělat mezi druhou a třetí řadou sedadel zvukově izolovanou přepážku. A tak jsme si museli povinně prohlédnout Riegrovo kvarteto složené ze samých svatých, které si sám vyrobil a vyslechnout Darťův návrh na novou společenskou hru Ježíši, nezlob se, která bude vycházet z pravidel Člověče, nezlob se. Do tohoto všeho Kamila trpěla celý den jakousi chorobou, kdy se jí neustále pletla slova a někdy bylo moc těžké pochopit, co nám chce říct. Nejenže zaměňovala ručník s rohlíkem, ale sdělila nám také, že u Bati mají ceny na akci, teda vlastně akci na boty a že za balík na poště  musela platit velké odškodné, teda vlastně poštovné. No a Pumla asi 38x zvolal silným hlasem: "Vepřák!" Což znamená: "Zastavte na oběd, mám hlad, chci vepřový řízek." Takže už je vám asi jasné, že cesta byla více než dlouhá a vyčerpávající.
Po příjezdu do Vizovic jsme měli všichni oči navrch hlavy, neboť všude okolo nás byl sníh a s tím jsme se my ještě letos v Brně nesetkali. Takže klasicky dětinsky muselo vzduchem proletět několik sněhových koulí a šlo se stavět scénu.
Během stavby jsem měl spoustu blbých keců a Zetel neustále opakoval, že jsem toho dne naprosto k nesnesení a několikrát mě chtěl udeřit. Ale nedokázal to, ha!
Jak informuje Pumla ve svém blogu, začal jsem po celém jevišti rozmisťovat všemožné rekvizity a zatahovat šály, protože je to moje práce a protože mě to moc baví. Tím jsem si ovšem na chvíli opět znepřátelil našeho mistra světel Boba Racka, neboť už po několikáte mi musel šlápnout do rekvizitního stolku, vymotat se zešál a převěsit pět kostýmů, když potřeboval vylézt na lávku se světlama. Tradičně zvolal: "Kterej debil zas všude narval rekvizity, rozvěsil kostýmy a zatáh šály, když ještě není nasvíceno???" Ale protože toto udělám pokaždé, tak nebylo třeba odpovídat a já se šel stydět do šatny.
No a pak se vyrazilo na jídlo. A tento akt se stal velkým mezníkem celého zájezdu.
Tak nejprve se šlo do pizzerie, kdy Kamila na ledovatce před divadlem udělala svou první letošní piruetu. Nechtěnou a neplánovanou, ale ustála ji. Já se zdržel venku telefonováním a když jsem vešel do restaurace, u stolu s kolegy už nebylo místo. Nikdo se neměl k tomu, že by si kousek poodsedl, abych se na lavici taky vešel, takže jsem si přidřepl ke stolu. To si nestěžuju, na to jsem si už zvykl. V tu chvíli ovšem Pumla zahlásil, že zde nemají vepřák a že musíme jít jinam a Zetel na mě houkl, ať stopnu objednáku. Moc jsem to nepochopil, protože jsem ani nevěděl, že nějaká objednávka proběhla, ale houkl jsem to na servírku, ta to taky moc nepochopila, my se zvedli, servírka řekla "Na shledanou!" a Rieger cestou ze dveří rozebíral, proč nám řekla na shledanou, když se ani neshledali. Nikdo kromě Darti jsme této poznámce nevěnovali pozornost a přešli jsme do jiného podniku. Tam si všech nás sedm poposedalo k jednomu stolu, abychom zjistili, že tam jsme moc stísněni a tak jsem si sedli ke stolu druhému, který byl o 3 cm delší  a hned nám bylo líp. Všichni jsme si normálně objednali, pouze Lukáš si dal jakousi zeleninu, protože hubne (ovšem vzápětí oznámil, že se strašně těší na zítřejší zabíjačku) a Darťa si jídlo objednával 12 minut, 36 sekund. Za pomoci servírky, která předčítala z jídelního lístku. Ale servírka z nás měla radost, takže jí to nevadilo a ještě větší radost z nás měl zřejmě číšník, který se objevil za chvíli.
Poté, co nám přinesli pití a já a Kamila jsme si objednali Kofolu, nebyla by to Kamila, aby kvůli něčemu nezaprudila a tentokrát to bylo právě na Kofolu, která měla málo bublinek. Zeptal jsem se jí, zda by chtěla brčko, aby si bublinky nabublala. Ještě než mi stačila odpovědět, šel okolo čišník, který slyšel pouze slovo brčko a hned se ptal, jestli ho chci přinést. Já mu odvětil, že ne, že se jedná o vtip a on zavtipkoval poprvé. Nikdo jeho vtip moc nepochopil, já ho ani neslyšel, ale zdvořile jsem se zasmál z plna hrdla. To jsme ovšem netušili, že vzápětí přijde servírka se slovy: "Prý si někdo přál brčko", a přinesla jich asi 32. Během tří vteřin jich měla 18 v Kofole Kamila, 2 já v Kofole, 1 Pumla v pivu a ze zbývajících jedenácti si udělal jedno obří brčko Lukáš, aby tak mohl pocucávat svou matonku. Zetel vytvořil ihned všemi osmnácti brčky bubliny v Kamilině kofole a všichi byli spokojeni. Pomineme-li tedy Riegrovo a Darťovo neustávající mudrování. Ovšem tím náš veselý čišník neskončil a vlastně ani moc nevím, jak to vzniklo, ale pokaždé, když šel okolo, řekl nám u stolu jeden vtip a familiárně nás všechny, včetně Kamily oslovoval chlapi. Takže bylo u jídla veselo, ovšem jeden z jeho fórků nám zůstane v paměti dlouho. Neboť v něm účinkoval náš kolega Tlapák. Pan vrchní se nás totiž ptal, jestli známe ten vtip s gorilou v zoo a někamu odpadlo od úst slovo Tlapák a on se toho hned chytil, že ho tam zakomponuje. A jaký že to byl vtip? Doslova:
"Vzácná gorila v ZOO nemůže otěhotnět. Chovatelé vyzkoušeli už úplně všechno, dovezli několik goriláků, ale pořád nic. Nakonec se rozhodnou, že zavolají vrátného (říkejme mu Tlapák), který by to s gorilou mohl zkusit. A že mu za to dají pětikilo. Jdou tedy za ním a říkají: "Tlapáku, ta naše gorila ještě pořád není těhotná. Jediný ty můžeš celou věc vyřešit. Dostaneš za to pět set navíc k platu." Tlapák chvíli přemýšlí a pak řekne: "Tak jo, ale mám tři podmínky: ze prvé jí to udělám zezadu, protože je hrozně hnusná a já bych se nevzrušil. Za druhé ji nebudu líbat, protože jí strašně smrdí z držky a já bych se nevzrušil. A za třetí, ty tři kila vám dám hned a dvě až po výplatě!"
Takže toto můžete zažít při obědě ve Vizovicích. Při placení nám pan vrchní už naprosto regulérně tykal.
Poté jsme se vrátili do divadla, odehráli představení, během kterého jsem si zapomněl sám sobě nachystat rekvizitu, podařil se mi zničit část kostýmu a nenajít díru pro ruku na konci rukávu při rychlém převleku. Odehrát, poděkovat, podepsat do kroniky, zbourat a tradá domů. Svitla malinká naděje, že se v autě nebude mudrovat, protože Lukáš s námi zpět nejel, neboť zůstával na již zmíněnou zabíjačku. Ovšem stalo se neuvěřitelné, začali mudrovat Zetel s Pumlou. Předmětem jejich úvah bylo, jak může člověka pálit či bolet něco, co nemá. A vzniklo to na základě toho, že Zetel řekl, že ho pálí žáha: "Jak mě může pálit žáha, když žádnou žáhu nemám? To je stejná blbost, jako když řeknu, že mě bolí za krkem. Tam nic není, to nemůže bolet. To by mi tam musela vyrůst třetí noha a tu by mi někdo musel uříznout, pak můžu s klidným svědomím říct, že mě bolí za krkem." No, takže já jsem raději usnul a vzbudil jsem se až při zastavení na dálnici směrem do Brna, když nám došla nafta. A celé to bylo prý proto, že jsme museli zjistit, kolik kilometrů Pan Bílý ještě ujede, když už svítí kontrolka nádrže. Jsem rád, že jsme to zažili...
Přijeli jsme do Brna a tady byl sníh, takže nastala spokojenost na všech stranách a my jsme mohli zvolat: Sláva, nazdar výletu!

Ještě to stíhám! Ještě 34 minut je Nový rok. Myslím Nový s velkým "N", protože ten s tím malým bude trvat celých 366 dní. Akorát, že po pár desítkách dnů už asi nebude úplně nový... A to je jedno, o to tu teď nejde... Tady jde o to, že jsem měl v plánu napsat svůj nový příspěvek na Nový rok.
Protože jsme my tři kluci blogující dostali vynadáno, že ty blogy dost zanedbáváme, tak se v nás všech hnulo svědomí a řekli jsme si, že to je teda pravda a hlavně, že je to škoda a že to takhle nemůžeme nechat. Takže jak už avízoval kolega Šotkovský, blogy opět ožívají a jak avízuji já, kolega Isteník už má nový blog taky rozepsaný.
Já raději nebudu nijak rozpitvávat, proč byla taková pauza v psaní blogů, ale nic vážného v tom není. Jen ta druhá půlka roku nějak nebyla tak zajímavá a psaní chtivá, jako ta první... A pak jsem toho taky měl na práci víc než dost. A pak mě taky někdy přemohla lenost. A pak jsme taky občas zašli třeba na pivo... A proto na psaní bylo hodně málo času. Ale to letos bude určitě úplně jinak a příspěvky se jenom pohrnou. A to i přesto, že pan prezident dneska říkal, že letošní rok nebude patřit k nejlehčím. Už proto musíme psát.
A protože je ještě pořád doba motající se okolo Vánoc, mám pro všechny čtenáře našich blogů malý dárek. Připravili jsme si pro vás takový menší taneček, jehož záznam naleznete zde.
Ovšem tím spolupráce nás tří a dobrá nálada panující mezi námi končí a začíná další rok války blogů!
PF 2012!!!