Novákův nový blog plný novinek

Tak a je to tady. Protože se sliby mají plnit, tak ho plním i já a je tu pokračování mého včerejšího příspěvku.
Včera jsem končil "Koňmi" a s nimi spojenou pokutou v MHD a tam dnes začnu. Tedy, ne už na tom dopravním podniku, doufám, že tam se zas nějakou chvíli nepodívám, ale začnu dobou po premiéře Koní.
Pár dní po ní jsme totiž začali s Jirkou a Martinem zkoušet náš "minišpíl" Vesmírní lidé pro festival "Brněnský lunapark." Před týdnem jsme měli v Mezzaninu premiéru a měli jsme úspěch a hlavně obrovskou radost. Poněvadž nás tohle představení dost baví a dost si u toho zablbnem. A dokonce jsme v den premiéry odehráli hned i první reprízu, což jsme vůbec nečekali. Měli jsme hrát Burany, ale v ten den se nám diváci rozutekli na zahrádky grilovat (to dělá to jaro), a tak se jich sešlo málo... Proto jsme nelenili a pro ty věrné sehráli naši novinku v kavárně na Stadecu a panečku, jak se to líbilo! A co kolegů se na nás bylo podívat! No a od té doby já coby Mirek a můj brácha Jenda a Ivo A. Čenda kočujeme po brněnských kavárnách, povídáme si s Aštarem, Jamahamou, Ptaahem, hrajeme pohádku, předáváme poselství, zpíváme... je toho spousta... Přijďte se taky podívat. Už příští úterý v 18:00 v kavárně Podobrazy. To by sice mělo být jakože poslední představení, ale my se ho jen tak nevzdáme... My budeme táhnout tu káru dál! Když může Isťa dezertovat do Kroměříže, proč bychom my nemohli zájezdovat, že? Obzvlášť, když nám to tak sluší:

No a pak už bylo 8. dubna a my jeli s Venkovem na venkov. Čekal nás zájezd do Turnova a byl to zájezd s noclehem a to my rádi! Pěkně jsme všechno sbalili, já měl za úkol naplánovat cestu, což jsem splnil, ovšem nedošlo mi už, že když bude pátek, tak budou ty silnice trochu zasekané, takže jsem zase něco mírně musel pokazit a my přijeli trochu později, ale to vůbec nevadilo. Nebo aspoň teda myslím... Všechno jsme stihli včas připravit a když jsem napsal šéfovi zprávu, že jsme připraveni, tak jsem dotal pochvalu, takže vlastně dobrý... To se jako nechlubím, to se ospravedlňuju... Řeknu vám ale, že v tom Turnově mají moc pěkné divadlo... Fakt, my jsme si tam připadali jako v malém národním: krásná výzdoba, balkón, dvě galerie, krásné šatny, prostě paráda... A těch lidí, co přišlo! Zkrátka, vydařilo se nám to!
Ubytovaní jsme byli v BIOráji a jak jsem už tak nějak zmatení ze všech těch BIO výrobků na každém rohu, tak nás děsně zajímalo, jak takové BIO ubytování vypadá... Jak jsme byli překvapeni, že se nejedná o BIO jako BIO, ale BIO jako kino, poněvadž ubytování bylo v kině. A hezký to tam mělí... I barevnou televizi na pokoji. Z té měl asi největší radost Jirka, protože rád usíná u televize. A já měl taky radost, protože jsem na tom stejně. Jenže tam s námi byl ještě Adam a ten nám to vypnul. Ale my už stejně spali, tak o nic nešlo... Ráno už nás čekala na chodbě v křesílku Kamila, protože jsme to tak měli domluveni a mohli jsme vyrazit směr Brno. A vyjeli jsme schválně dřív, protože jsme měli spoustu plánů. Jednak se podívat z okénka na Babu a Pannu... Tím samozřejmě nemyslím nějaké chodkyně, ale hrad Trosky. Prý se těm věžím tak říká. A my viděli:


Potom jsme nemohli vynechat návštěvu Hořic a nekoupit si tradiční Hořické trubičky. Sice jsme pro jejich nákup vytáhli jakousi paní od sobotního oběda, ale byla hodná a trubičky nám prodala. Takže jak vidíte, i když jsme na cestách, myslíme na své rodiny a kupujeme jim dárky. Já se tedy své rodině omlouvám, trubičky jsem také chtěl přivézt, jenže jedny jsem snědl hned v autě a nadrobil tak Jirkovi na zem (chudák o tom neví, já se styděl mu to přiznat) a druhou jsem snědl ihned po příjezdu do Brna... Tak příště, no...
No a pak nastal hlavní bod našeho programu tohoto dne: OBĚD. A na ten jsme se stavili v Litomyšli. Vyrazili jsme na náměstí, vyfotili jsme s Bedřichem Smetanou a ptali jsme se ho, kam tam na oběd. Ale Béda nic, pořád jen koukal, ruku v bok a pohled upřený do dáli.


Tak jsme si s Kamilou řekli, že se stavíme do Infocentra se informovat. Nevím, zda se tamní zaměstnanec také jmenoval Bedřich či alespoň Smetana, nicméně od něho jsme se rovněž nic nedozvěděli, protože nám řekl: "Já nikam na jídlo nechodím." Tak jsme si poradili sami, zašli do hotelu Zlatá hvězda a udělali jsme dobře! No a pak už se jelo domů a rychle odpočinout, protože druhý den nás čekala zahajovací zkouška poslední inscenace této sezóny - Hedy Gablerové.
A už v tom zase lítám a sestavuju fermany a otravuju herce s termíny a oni už pilně zkouší a Adam si může z toho všeho ukroutit vlasy a vousy. Jo a máme dvě nové posily: hostují u nás Vojta Blahuta a Irena Konvalinová. Jsme moc rádi, že mezi nás přišli a doufáme, že jsou u nás spokojeni, protože my jsme s nimi spokojeni moc...
A takhle to teď u nás je. Hrajeme dál a dál, rozloučili jsme se s naší inscenací Ten třetí, která měla tento týden derniéru a zkoušíme, až se z nás kouří... A někdy po zkoušce se jdeme trošku odreagovat a zajdeme si na nějakou zahrádku na jedno vychlazené... Jako třeba dneska... To má opravdu něco do sebe... pěkně se ta naše práce probere, zhodnotí, vymyslí spousta nápadů... Vřele doporučuju i vám si takhle někdy po práci zajít odpočinout...
Ale i přes odpočinek jsem pořád a pořád pilní! A to i mimo divadlo, například když se právě snažíme domluvit nějaký ten zájezd... A že nás jich ještě čeká! A protože "dělám" i do zájezdů, tak se s vámi někdy příště podělím o zážitek, co všechno vám takový kulturní pracovník může napsat jako odpověď na nabídku představení...
Ale pro teď už to stačí, užijte si Velikonoce a v úterý přijďte na Venkov! Ono je to fakt moc povedený... A říkal to i Isťa!
Tak příští týden!
Pavel, co má (R)radost :-)

Tak konečně nastal ten den. kdy jsem zasedl k dalšímu svému příspěvku na blog... Já už to chtěl dávno udělat, vždyť už i Isteník mě předběhl, tak snad budu alespoň rychlejší než Šotek... Navíc je to trapný, tak dlouho nic nenapsat, protože to pak vypadá, že nic neděláme (což záhy vyvrátím) a navíc nás už dvakrát kolegyně Kamila urgovala o příspěvky, neboť si je děsně ráda čte před spaním, takže už je opravdu nejvyšší čas... A já s hrůzou zjistil, že jsem svůj poslední příspěvek napsal před měsícem a jedním dnem... A to se fakt nedělá...
Milí moji pravidelní čtenáři, promiňte mi tento defekt a slibuji vám, že odteď zde najdete nový příspěvek každý týden... A kdybych se náhodou chtěl opozdit, tak už mám se svými kolegy domluveno, že mě mohou jakkoli ztrestat, což si já samozřejmě nenechám líbit, proto budu pilný jako ty včelky, co nevidět vylétnou... Poněvadž je to jaro a o jaru jsem se nedávno toto dočetl: "Jaro je néšumnější a první népilnější období celýho roku. Všecko kvete... Slépky kvokajó, kravky bučijó, koníci řehtajó, prasata chrochtajó, kozy mečijó, ovce bečijó, pésci ščekajó, kočky mňókajó, ptáci zpívajó. A lidi se hrabó v zemi, kypřijó a sázijó. A pak s těma zasranýma rukama spokojeně stojijó a pozorujó, jak jim ty sazeničky klíčijó. A protože só všeci dobří hospodáři, tak si i radijó. A jak si tak radijó, tak se i družijó, a někerým je to málo, tak spolem vrkajó, pak se tulijó a nakonec trtkajó jako kozli. Jaro je velké čaroděj a dělá divy..."
Jak jsem už napsal výše, vyvrátím to, že bychom nic nedělali za tu dobu. Právě, že jsme toho dělali hodně a hodně a ještě víc a proto jsem pořád nestíhal se o to tady podělit... Já bych se rád vymluvil, že to bylo právě tím příchodem jara a s ním spojenou jarní únavou a alergií (postižení ví, o čem mluvím), ale to by mi samozřejmě nebylo nic platné a navíc to není hezké se vymlouvat... Takže dost řečí, jsem ostuda, já vím a teď k těm novinkám.
Jedna velká novina, která se u nám udála je ta, že máme v naší divadelní rodině nový přírůstek. Náš grafik Bolívar se stal taťkou!!! Přesně tři měsíce po Ježíškovi (24.3.) se mu narodila dcerka Anežka. A tak jsme gratulovali a měli radost a Burany v ten den odehráli na její počest.
V minulém příspěvku jsem psal, jak zkoušíme Koně a hle, oni už měli pramiéru. A dopadlo to dobře. Ostatně o oslavě už víte od Isti... To už snad ani nepotřebuje další komentář... Stále ten průběh večera rekonstruujeme, ale vlastně už to spíš pomalu vzdáváme a necháváme to koňovi, protože má větší hlavu... Ale ty zkoušky předtím, to byl opravdu maratón. A co bylo těch nočních zkoušek, tedy kdy jsme si dali všichni sraz v deset večer v divadle, uvařil se litr kafe a šlo se na plac do dvou do rána. A jak už to tak bývá, tak zpravidla se skončilo třeba v 1:55, tudíž noční rozjezd byste nestihli, ani kdybyste měli vrtuli v..., prostě vrtuli. Takže jsme si pěkně počkali vždycky až na ten další a druhý den jsme byli čilí jako rybičky. A v jeden den se nám ještě pěkně posunul čas ze zimního na letní, takže rázem jsme měli o hodinu spánku míň a o hodinu zkoušky víc. Ovšem na jednu z těch nočních zkoušek čtyři z nás určitě nezapomenou. A pokud si toto čte někdo, kdo jel v noci z 23. na 24.3. nočním rozjezdem, tak ví, o čem mluvím. Zkrátka jsme uvěřili pověře, že v nočním rozjezdu nikdy revizoři nejsou a vyrazili jsme "na černo" směr hlavní nádraží. Asi tak po třech minutách autobus staví, nastoupí do něj několik chlapíků, každý z nich má za sebou minimálně ty dva pány, co pomáhají a chrání a než byste řekli švec, máte před očima revizorskou legitimaci. Tak jsme poslušně vytáhli občanky a po pár dnech se postupně všichni stavili na Dopravním podniku města Brna... Vlastně se v ten jeden večer stal Buranteatr takovým pěkným "sponzorem" této společnosti... No nic, no... To, že v každé šalině je nápis, že "černá jízda-drahá varianta", to prostě má něco do sebe...
A to zdaleka není všechno, co se přihodilo... Ale protože nechci napsat sáhodlouhý poloromán, vždyť i dlouhý text odradí, když si ho člověk chce přečíst, tak se těšte zítra na pokračování... A dozvíte se o tom, kterak jsme navštívili Turnov, udělali si dvoudenní výlet a navštívili Bedřicha Smetanu, jak se někteří z nás setkali s vesmírnými lidmi a jak se v našem divadle rodí Heda...
Tak zítra...