Novákův nový blog plný novinek

Tak už to je zase skoro měsíc, co jsem napsal poslední příspěvek... Ach jo...
Ne, nesnědl jsem španělskou okurku ani španělské rajče ani nebezpečné klíčky, zkrátka žiju! Jen toho je stále nějak strašně, strašně, strašně moc a na spoustu věcí nezbývá čas a tak to zase dopadlo, že mě Isťa v psaní příspěvku předběhl. Však se tím taky v tom svém chlubí... A to jsem se domlouvali, že na sebe počkáme a napíšeme oba své příspěvky v jeden den a on si to klidně takhle poruší... Ne, kecám, na ničem jsme se nedomlouvali. Chtěl jsem jen vymyslet nějakou výmluvu, proč jsem zase až ten druhý, ale jsem si vědom, že je to chabé a už vůbec vlastně nevím, proč to sem píšu... Asi proto, aby ten můj příspěvek byl aspoň delší než ten jeho, když už není první...
Ale pojďme hezky postupně, jak se všechno událo za sebou:

PREMIÉRA HEDY GABLEROVÉ
Dopadla výborně! Jsou to děcka šikovná ti všichni, co v tom hrají... A já jsem si konečně dal za scénu inspicientský stoleček, abych pořád nepostával a nepobíhal a byl jsem děsně důležitej a bylo mi u toho děsně dobře...
Ještě než přejdu k premiérovým zážitkům, tak se na chvíli zastavím u průběhu zkoušení. Kdo sledujete naše počínání, tak asi víte, že Hedu režíroval Adam Doležal (AD). On to je kluk šikovná, ale občas s ním spolupracovat, to je o nervy... Tak on si například do tohoto představení vymyslel spoustu rekvizit, které dalo fušku sehnat... Záměrně zmíním jen některé: hromada knih, zelený kbelík, černá síťovka. Já a naše produkční Martina jsme sháněli, sháněli, sháněli až jsme to nakonec sehnali a když jsme to donesli do divadla, tak nám AD sdělil, že už to pořeba není... Takže nám teď půl skladu dekorací zabírají Adamovy věci (ty které hrají i ty, které nehrají) a když někdo něco v tom skladu hledá nebo odtamtud něco bere, zpravidla na něj vždy spadne nějaká Adamova věc. A tak se teď více než často ze skladu ozývají věty typu: "Já ho zabiju! (sprosté slovo)", "Co to tady (sprosté slovo) je za krámy?!" "Au! (sprosté slovo) Já to všechno vyházím!" "Proč musí mít vždycky AD tak velkou a těžkou scénu? (sprosté slovo)" "Ještě tady najdu jednu jeho věc, která se nepoužívá a narvu mu ji do (sprosté slovo)!" Takže tak... Ale špíl udělal pěknej, takže nás ta zloba vždycky přejde...
Už v minulém příspěvku jsem informoval, že nám v Hedě hostuje skvělá Irenka Konvalinová z MdB. A té se při premiéře stala pro herce nezáviděníhodná chvíle, kterou se teď už bavíme při každé repríze. Irenka hraje hned v prvním výstupu představení a nese si s sebou spoustu rekvizit. Klobouček, dárek, kabelku a v ní máslovku a kakajko. Přičemž klobouček je dost zásadní neboť s ním a o něm se hraje hned ze začátku asi tak pět minut. Premiérové publikum usedá v hledišti, všude panuje premiérová atmosféra, herci se připravují za scénou, kde je tma jak v pytli a já jen pro jistotu kontroluju, zda je všechno tak, jak má být, jen v té tmě bohužel nevidím všechno úplně jasně. A tak se ptám: "Irenko, máš všechno?" Irenka: "Mám". Já: "Fajn, tak začneme." Představení začne, Irenka a Vojta Blahuta začnou hrát a dostanou se do chvíle, kdy je první zmínka o kloboučku. A ejhle, Irenka na hlavě žádný klobouček nemá. A tak vběhne do zákulisí a stále v roli volá: "Počkej, počkej, já ti ukážu klobouček, jaký jsem si koupila. Kdepak já ho jenom mám? Kdepak jenom je ten klobouček? Kam já jsem jenom ten klobouček položila?" A v tu chvíli se v zákulisí spustila neskutečná panika při hledání kloboučku. Zkoušeli jste někdy hledat černý klobouček v černém prostoru? Jestli ne, tak to ani nedělejte, protože se vám to stejně nepodaří. Ani nám se to nepodařilo, protože my jsme klobouček našli, jak si sedí v šatně na pohovce a čeká na svou velkou chvíli. Irenka se mezitím vrátila na scénu, bravurně z této situace vybruslila tím, že se s Vojtou začali bavit o něčem zcela jiném, co mělo následovat po scéně s kloboučkem, Irenka se pak vrátila znovu pro klobouček, neboť tušila, že my ho mezitím asi našli, vrátila se ke scéně s kloboučkem a vše už bylo tak, jak mělo být a dodnes jsem přesvědčený, že nikdo z diváků nic nepoznal... Irenka z toho byla dlouho hodně smutná, nazvala se hodně škaredým slovem a řekla mi, ať ji příště hlídám jako ostříž a nepustím ji ze šatny dokud nebude mít úplně všechno. Do konce představení už se nestalo nic zásadního, herci sklidili úspěch a mohlo se jít slavit.
Rád bych Isťu upozornil, že i když jsem mu ještě ve čtyři ráno posílal foto kolegy Jardy Karafiáta, že jsem zdaleka nedopadl tak jako na premiéře Koní. Takže i já byl ráno fit. Je pravda, že domů jsem musel jet autobusem, protože v ten den nejezdily šaliny a že mě budil řidič ve vozovně a já v rozespalosti nemohl najít dveře z autobusu, ale jinak jsem byl OK... Alespoň jsem se neprobudil v zoologické zahradě, jako pár dní předtím, kdy jsem usnul v nočním rozjezdu a marně hledal cestu zpět...
Chudák Kachna (představitelka Hedy) měla při cestě domů z premiéry ještě větší smůlu a nejhorší na tom je, že v tom určitě mám prsty i já, neboť já ji vyprovázel na tramvaj. Totiž: nejen, že pokazím, co mohu, teď už to došlo tak daleko, že jen se někde u někoho mihnu, už se lepí smůla na paty úplně všem... Takže Kachnu opět chytil revizor a při vystupování ji vypadla láhev vína, kterou jsem si poctivě společnými silami odcizili z rautu na cestu domů...

MISANTROP - ZÁJEZD ZLÍN
Jo, já vím, o tom už vám Isteník psal, protože mě předběhl a vůbec je nejlepší, jenže i mistr tesař se někdy utne a tak Isťa zapomněl ještě na jednu příhodu ze zájezdu. A sice čerpání benzínu.
To vám takhle nejchudší brněnské divadlo přijede již zmíněným trojkovým Bavorákem a kabrioletem Fiatem Barchetta (Isťo, omlouvám se, používám tvých slov, protože já bych o těch autech dokázal říct jen to, že jedno je červené a druhé stříbrné, protože tomu nerozumím. a to by pak tak nezvyznělo) na benzínku, aby načerpalo pohonné hmoty na další cestu. Kamila ladně sundá sluneční brýle, vymotá se ze šátku, který měla po celou cestu na sobě a který za ní nádherně vlál a vydá se vstříc nákupům. Zetel si začne umývat přední sklo, z bavoráku vystoupí obrovský Dano a zvolá na Zetela: "Michale, za kolik můžu natankovat?" (Řekl to slovensky samozřejmě, ale já to nepochytil). Michal odpoví: "Za kolik chceš, já ti to pak proplatím." Přijde obsluha benzínky, natankuje nám benzín, umyje sklo i Danovi a my si mezitím pochutnáváme na kávě a nanucích. Dopijeme, dolížeme, nasedneme, odjížídíme. Jen co Dano nastartuje, vyběhne z čepračky ještě víc nastartovaná paní a zuřivě gestikuluje a křičí. Tak Dano vykoukne z auta a zaslechne: "Vy jste neplatili!" Dano zvolá na Michala: "Michale, tys ten benzín neplatil?" Michal: "Ne, proč? Já jsem ti říkal, že ti ho pak proplatím!" Takže nám to bez placení neprošlo, vše jsme napravili a to nejchudší brněnské divadlo v těch naleštěných fárech mohlo zase pokračovat směr Zlín.

Já vím, že už jsem strašně dlouhej, ale ono se toho stalo fakt hodně. Ale čtěte dál, pořád je o čem... Teda doufám... A kdyby vás to už nebavilo, tak o prázdninách, které jsou za dveřma, těch příspěvků moc nebude, tak toto můžete brát jako takové prázdninové čtení...

DIVADELNÍ SVĚT
Jo, já vím, o tom už vám Isteník psal, protože mě předběhl a vůbec je nejlepší, ale pro mě to byl velký zážitek, tak se o něj musím podělit!
Tak za prvé jsem stanul na prknech Městského divadlo Brno, kde hraje sám Mistr Isteník! (Mimochodem, možná to nevíte, ale on si na oslovení Mistře dost zakládá, ba někdy přímo vyžaduje. Takže kdybyste si někdo chtěl u něj šplhnout, tak jedině: "Mistře...")
A za druhé, zahrál jsem si roli Othella! Ano, přátelé, já hrál Othella! A krásně! (si myslím) Byl jsem od hlavy až po pás nalíčený načerno, což bylo moc fajn a řekl jsem jednu větu. Heč! Ještě teď si ji pamatuju: "Lehni, běhno!" Kdo jste neviděl, o hodně jste přišel...
Byl to prostě takový fajnový den, který nám všem akorát pak trochu narušil Vláďa Morávků, jak už o tom psal Isteník a předběhl mě. Neumíte si představit, jak mě irituje jeho slavná věta: "Pavle, stěžuj si!", protože od té doby neslyším v Buranech nic jiného. Ale já je mám rád a tak mi to nevadí a plním všechna jejich přání a stěžuju si na všechny a na všechno a pořád... No, Vláďa by měl ze mě radost...

PAN POLŠTÁŘ - ZÁJEZD OLOMOUC
Jo, já vím, o tom už vám Isteník psal, protože mě předběhl a vůbec je nejlepší, jenže i mistr tesař se někdy utne a tak Isťa zapomněl ještě na pár drobností ze zájezdu.
Především zapomněl, že já se stále ještě hněvám, že mi nedali příležitost dozvědět se alespoň maličkou informaci o olomouckém basketbalu a pak také zapomněl zmínit, že zatímco Rieger rozebíral Ivance kuchyň, on okupoval její místnost, kam i císař pán chodí sám. A já to na něj klidně prásknu. Protože kdyby tam tak dlouho neseděl, tak by Ivance z té kuchyně aspoň něco zbylo a Rieger by nechtěl mermomocí navštívit ještě jeden pokoj jejího bytu, kde bydlela nějaká studentka a Lukáš se neustále domáhal informace o velikosti tohoto pokoje. Ivanka mu místo toho ukázala koupelnu, že ten pokoj je úplně stejný (aby už od něho měla konečně pokoj) a já se zeptal, zda je v tom druhém pokoji také vana a jak je případně využita a opět mi nikdo neodpověděl...

PRŮVOD MASEK
Jo, já vím, o tom už vám Isteník psal, protože mě předběhl a vůbec je nejlepší...
Já už jenom přihodím jeden svůj zážitek z této monstr-akce. Kdo jste v ten den (3.6.) šel mezi 17:00 a 18:30 hod. po Masarykově ulici, kde před knihkupectvím stála živá socha, kterou schytal jeden takový chudák z jednoho brněnského divadla, který byl opět nalíčený, tentokrát i na bílo, na žluto a na červeno, tak to jsem byl já... A protože jsem byl neustále pod palbou různých fotografů, tak třeba někdo z vás máte i moji fotku...
Ne, náhodou to nebylo až tak špatný, docela jsem si to užil. Tedy až do chvíle, než kolem mě procházela nějaká důchodkyně, která evidentně nepochopila smysl živé sochy a neustále se domáhala konverzace a chtěla se na něco zeptat, takže jsem to asi po pěti minutách nevydržel a zeptal se jí, co potřebuje. Ona odpověděla: "Můžu se zeptat, co vás k tomu vedlo tady takhle stát?" V tu chvíli jsem opět zaujal pózu živé sochy, odmítl odpovědět a nad otázkou přemýšlím dodnes...

ANTONÍN HUVAR - ZÁJEZD VELKÁ BYSTŘICE
Ha! A o tomhle Isteník nepsal, protože tam nebyl!
S tímto představením jsme byli ve Velké Bystřici včera a byl to naprosto úžasný a silný zážitek pro nás pro všechny. Hráli jsme v místě, kde páter Huvar několik let působil a navštívili faru, na které bydlel a kde nás místní farář (který farnost přebral po otci Huvarovi) pohostil slivovicí s medem. Představení se povedlo a přišlo i hodně lidí, především pamětníků. Například jeho hospodyně, paní, která dodnes má kačenku, kterou od něho dostala, paní, kterou oddával, její dcera, kteoru křtil a spousta dalších. Lidé byli dojatí, neustále nám děkovali a vzpomínali a po představení nám skoro všichni pomohli sbalit a odnosit scénu.
Zažili jsme pro nás velký a úžasný den a Velké Bystřici ještě jednou děkujeme!

Dnes jsou Burani v Ostravně s Misantropem. A já klidně mohu psát tento příspěvek, protože tam hraje má alternace Vašek a mě s sebou nevzali, protož bych se prý nevešel... To je, co?
Ale já se nezlobím... Vždyť já jim dokonce přibalil i na cestu svačinu - štramberské uši, kterých jsme včera v Bystřici dostali celou tašku...
No a tím jsem u konce... Víc se toho zatím nepřihodilo... A už asi ani nepřihodí... Zítra nás čeká Valná hromada Buranteatru, ve středu poslední zájezd a zároveň poslední představení sezóny a pak už se na dva měsíce rozloučíme a zvoláme: "Ahoj léto, ahoj prázdniny!"