Novákův nový blog plný novinek

Tak už to je zase skoro měsíc, co jsem napsal poslední příspěvek... Ach jo...
Ne, nesnědl jsem španělskou okurku ani španělské rajče ani nebezpečné klíčky, zkrátka žiju! Jen toho je stále nějak strašně, strašně, strašně moc a na spoustu věcí nezbývá čas a tak to zase dopadlo, že mě Isťa v psaní příspěvku předběhl. Však se tím taky v tom svém chlubí... A to jsem se domlouvali, že na sebe počkáme a napíšeme oba své příspěvky v jeden den a on si to klidně takhle poruší... Ne, kecám, na ničem jsme se nedomlouvali. Chtěl jsem jen vymyslet nějakou výmluvu, proč jsem zase až ten druhý, ale jsem si vědom, že je to chabé a už vůbec vlastně nevím, proč to sem píšu... Asi proto, aby ten můj příspěvek byl aspoň delší než ten jeho, když už není první...
Ale pojďme hezky postupně, jak se všechno událo za sebou:

PREMIÉRA HEDY GABLEROVÉ
Dopadla výborně! Jsou to děcka šikovná ti všichni, co v tom hrají... A já jsem si konečně dal za scénu inspicientský stoleček, abych pořád nepostával a nepobíhal a byl jsem děsně důležitej a bylo mi u toho děsně dobře...
Ještě než přejdu k premiérovým zážitkům, tak se na chvíli zastavím u průběhu zkoušení. Kdo sledujete naše počínání, tak asi víte, že Hedu režíroval Adam Doležal (AD). On to je kluk šikovná, ale občas s ním spolupracovat, to je o nervy... Tak on si například do tohoto představení vymyslel spoustu rekvizit, které dalo fušku sehnat... Záměrně zmíním jen některé: hromada knih, zelený kbelík, černá síťovka. Já a naše produkční Martina jsme sháněli, sháněli, sháněli až jsme to nakonec sehnali a když jsme to donesli do divadla, tak nám AD sdělil, že už to pořeba není... Takže nám teď půl skladu dekorací zabírají Adamovy věci (ty které hrají i ty, které nehrají) a když někdo něco v tom skladu hledá nebo odtamtud něco bere, zpravidla na něj vždy spadne nějaká Adamova věc. A tak se teď více než často ze skladu ozývají věty typu: "Já ho zabiju! (sprosté slovo)", "Co to tady (sprosté slovo) je za krámy?!" "Au! (sprosté slovo) Já to všechno vyházím!" "Proč musí mít vždycky AD tak velkou a těžkou scénu? (sprosté slovo)" "Ještě tady najdu jednu jeho věc, která se nepoužívá a narvu mu ji do (sprosté slovo)!" Takže tak... Ale špíl udělal pěknej, takže nás ta zloba vždycky přejde...
Už v minulém příspěvku jsem informoval, že nám v Hedě hostuje skvělá Irenka Konvalinová z MdB. A té se při premiéře stala pro herce nezáviděníhodná chvíle, kterou se teď už bavíme při každé repríze. Irenka hraje hned v prvním výstupu představení a nese si s sebou spoustu rekvizit. Klobouček, dárek, kabelku a v ní máslovku a kakajko. Přičemž klobouček je dost zásadní neboť s ním a o něm se hraje hned ze začátku asi tak pět minut. Premiérové publikum usedá v hledišti, všude panuje premiérová atmosféra, herci se připravují za scénou, kde je tma jak v pytli a já jen pro jistotu kontroluju, zda je všechno tak, jak má být, jen v té tmě bohužel nevidím všechno úplně jasně. A tak se ptám: "Irenko, máš všechno?" Irenka: "Mám". Já: "Fajn, tak začneme." Představení začne, Irenka a Vojta Blahuta začnou hrát a dostanou se do chvíle, kdy je první zmínka o kloboučku. A ejhle, Irenka na hlavě žádný klobouček nemá. A tak vběhne do zákulisí a stále v roli volá: "Počkej, počkej, já ti ukážu klobouček, jaký jsem si koupila. Kdepak já ho jenom mám? Kdepak jenom je ten klobouček? Kam já jsem jenom ten klobouček položila?" A v tu chvíli se v zákulisí spustila neskutečná panika při hledání kloboučku. Zkoušeli jste někdy hledat černý klobouček v černém prostoru? Jestli ne, tak to ani nedělejte, protože se vám to stejně nepodaří. Ani nám se to nepodařilo, protože my jsme klobouček našli, jak si sedí v šatně na pohovce a čeká na svou velkou chvíli. Irenka se mezitím vrátila na scénu, bravurně z této situace vybruslila tím, že se s Vojtou začali bavit o něčem zcela jiném, co mělo následovat po scéně s kloboučkem, Irenka se pak vrátila znovu pro klobouček, neboť tušila, že my ho mezitím asi našli, vrátila se ke scéně s kloboučkem a vše už bylo tak, jak mělo být a dodnes jsem přesvědčený, že nikdo z diváků nic nepoznal... Irenka z toho byla dlouho hodně smutná, nazvala se hodně škaredým slovem a řekla mi, ať ji příště hlídám jako ostříž a nepustím ji ze šatny dokud nebude mít úplně všechno. Do konce představení už se nestalo nic zásadního, herci sklidili úspěch a mohlo se jít slavit.
Rád bych Isťu upozornil, že i když jsem mu ještě ve čtyři ráno posílal foto kolegy Jardy Karafiáta, že jsem zdaleka nedopadl tak jako na premiéře Koní. Takže i já byl ráno fit. Je pravda, že domů jsem musel jet autobusem, protože v ten den nejezdily šaliny a že mě budil řidič ve vozovně a já v rozespalosti nemohl najít dveře z autobusu, ale jinak jsem byl OK... Alespoň jsem se neprobudil v zoologické zahradě, jako pár dní předtím, kdy jsem usnul v nočním rozjezdu a marně hledal cestu zpět...
Chudák Kachna (představitelka Hedy) měla při cestě domů z premiéry ještě větší smůlu a nejhorší na tom je, že v tom určitě mám prsty i já, neboť já ji vyprovázel na tramvaj. Totiž: nejen, že pokazím, co mohu, teď už to došlo tak daleko, že jen se někde u někoho mihnu, už se lepí smůla na paty úplně všem... Takže Kachnu opět chytil revizor a při vystupování ji vypadla láhev vína, kterou jsem si poctivě společnými silami odcizili z rautu na cestu domů...

MISANTROP - ZÁJEZD ZLÍN
Jo, já vím, o tom už vám Isteník psal, protože mě předběhl a vůbec je nejlepší, jenže i mistr tesař se někdy utne a tak Isťa zapomněl ještě na jednu příhodu ze zájezdu. A sice čerpání benzínu.
To vám takhle nejchudší brněnské divadlo přijede již zmíněným trojkovým Bavorákem a kabrioletem Fiatem Barchetta (Isťo, omlouvám se, používám tvých slov, protože já bych o těch autech dokázal říct jen to, že jedno je červené a druhé stříbrné, protože tomu nerozumím. a to by pak tak nezvyznělo) na benzínku, aby načerpalo pohonné hmoty na další cestu. Kamila ladně sundá sluneční brýle, vymotá se ze šátku, který měla po celou cestu na sobě a který za ní nádherně vlál a vydá se vstříc nákupům. Zetel si začne umývat přední sklo, z bavoráku vystoupí obrovský Dano a zvolá na Zetela: "Michale, za kolik můžu natankovat?" (Řekl to slovensky samozřejmě, ale já to nepochytil). Michal odpoví: "Za kolik chceš, já ti to pak proplatím." Přijde obsluha benzínky, natankuje nám benzín, umyje sklo i Danovi a my si mezitím pochutnáváme na kávě a nanucích. Dopijeme, dolížeme, nasedneme, odjížídíme. Jen co Dano nastartuje, vyběhne z čepračky ještě víc nastartovaná paní a zuřivě gestikuluje a křičí. Tak Dano vykoukne z auta a zaslechne: "Vy jste neplatili!" Dano zvolá na Michala: "Michale, tys ten benzín neplatil?" Michal: "Ne, proč? Já jsem ti říkal, že ti ho pak proplatím!" Takže nám to bez placení neprošlo, vše jsme napravili a to nejchudší brněnské divadlo v těch naleštěných fárech mohlo zase pokračovat směr Zlín.

Já vím, že už jsem strašně dlouhej, ale ono se toho stalo fakt hodně. Ale čtěte dál, pořád je o čem... Teda doufám... A kdyby vás to už nebavilo, tak o prázdninách, které jsou za dveřma, těch příspěvků moc nebude, tak toto můžete brát jako takové prázdninové čtení...

DIVADELNÍ SVĚT
Jo, já vím, o tom už vám Isteník psal, protože mě předběhl a vůbec je nejlepší, ale pro mě to byl velký zážitek, tak se o něj musím podělit!
Tak za prvé jsem stanul na prknech Městského divadlo Brno, kde hraje sám Mistr Isteník! (Mimochodem, možná to nevíte, ale on si na oslovení Mistře dost zakládá, ba někdy přímo vyžaduje. Takže kdybyste si někdo chtěl u něj šplhnout, tak jedině: "Mistře...")
A za druhé, zahrál jsem si roli Othella! Ano, přátelé, já hrál Othella! A krásně! (si myslím) Byl jsem od hlavy až po pás nalíčený načerno, což bylo moc fajn a řekl jsem jednu větu. Heč! Ještě teď si ji pamatuju: "Lehni, běhno!" Kdo jste neviděl, o hodně jste přišel...
Byl to prostě takový fajnový den, který nám všem akorát pak trochu narušil Vláďa Morávků, jak už o tom psal Isteník a předběhl mě. Neumíte si představit, jak mě irituje jeho slavná věta: "Pavle, stěžuj si!", protože od té doby neslyším v Buranech nic jiného. Ale já je mám rád a tak mi to nevadí a plním všechna jejich přání a stěžuju si na všechny a na všechno a pořád... No, Vláďa by měl ze mě radost...

PAN POLŠTÁŘ - ZÁJEZD OLOMOUC
Jo, já vím, o tom už vám Isteník psal, protože mě předběhl a vůbec je nejlepší, jenže i mistr tesař se někdy utne a tak Isťa zapomněl ještě na pár drobností ze zájezdu.
Především zapomněl, že já se stále ještě hněvám, že mi nedali příležitost dozvědět se alespoň maličkou informaci o olomouckém basketbalu a pak také zapomněl zmínit, že zatímco Rieger rozebíral Ivance kuchyň, on okupoval její místnost, kam i císař pán chodí sám. A já to na něj klidně prásknu. Protože kdyby tam tak dlouho neseděl, tak by Ivance z té kuchyně aspoň něco zbylo a Rieger by nechtěl mermomocí navštívit ještě jeden pokoj jejího bytu, kde bydlela nějaká studentka a Lukáš se neustále domáhal informace o velikosti tohoto pokoje. Ivanka mu místo toho ukázala koupelnu, že ten pokoj je úplně stejný (aby už od něho měla konečně pokoj) a já se zeptal, zda je v tom druhém pokoji také vana a jak je případně využita a opět mi nikdo neodpověděl...

PRŮVOD MASEK
Jo, já vím, o tom už vám Isteník psal, protože mě předběhl a vůbec je nejlepší...
Já už jenom přihodím jeden svůj zážitek z této monstr-akce. Kdo jste v ten den (3.6.) šel mezi 17:00 a 18:30 hod. po Masarykově ulici, kde před knihkupectvím stála živá socha, kterou schytal jeden takový chudák z jednoho brněnského divadla, který byl opět nalíčený, tentokrát i na bílo, na žluto a na červeno, tak to jsem byl já... A protože jsem byl neustále pod palbou různých fotografů, tak třeba někdo z vás máte i moji fotku...
Ne, náhodou to nebylo až tak špatný, docela jsem si to užil. Tedy až do chvíle, než kolem mě procházela nějaká důchodkyně, která evidentně nepochopila smysl živé sochy a neustále se domáhala konverzace a chtěla se na něco zeptat, takže jsem to asi po pěti minutách nevydržel a zeptal se jí, co potřebuje. Ona odpověděla: "Můžu se zeptat, co vás k tomu vedlo tady takhle stát?" V tu chvíli jsem opět zaujal pózu živé sochy, odmítl odpovědět a nad otázkou přemýšlím dodnes...

ANTONÍN HUVAR - ZÁJEZD VELKÁ BYSTŘICE
Ha! A o tomhle Isteník nepsal, protože tam nebyl!
S tímto představením jsme byli ve Velké Bystřici včera a byl to naprosto úžasný a silný zážitek pro nás pro všechny. Hráli jsme v místě, kde páter Huvar několik let působil a navštívili faru, na které bydlel a kde nás místní farář (který farnost přebral po otci Huvarovi) pohostil slivovicí s medem. Představení se povedlo a přišlo i hodně lidí, především pamětníků. Například jeho hospodyně, paní, která dodnes má kačenku, kterou od něho dostala, paní, kterou oddával, její dcera, kteoru křtil a spousta dalších. Lidé byli dojatí, neustále nám děkovali a vzpomínali a po představení nám skoro všichni pomohli sbalit a odnosit scénu.
Zažili jsme pro nás velký a úžasný den a Velké Bystřici ještě jednou děkujeme!

Dnes jsou Burani v Ostravně s Misantropem. A já klidně mohu psát tento příspěvek, protože tam hraje má alternace Vašek a mě s sebou nevzali, protož bych se prý nevešel... To je, co?
Ale já se nezlobím... Vždyť já jim dokonce přibalil i na cestu svačinu - štramberské uši, kterých jsme včera v Bystřici dostali celou tašku...
No a tím jsem u konce... Víc se toho zatím nepřihodilo... A už asi ani nepřihodí... Zítra nás čeká Valná hromada Buranteatru, ve středu poslední zájezd a zároveň poslední představení sezóny a pak už se na dva měsíce rozloučíme a zvoláme: "Ahoj léto, ahoj prázdniny!"

Ne, nebudu psát o hokeji... Jednak by to vypadalo, že se opičím po Isteníkovi a hlavně já a sport spolu moc nekamarádíme - stále ve mě přetrvává trauma z lyžařského kurzu, kdy bylo pro mě zřízeno speciální čtvrté družstvo, jehož jsem byl jediným členem nebo rodinný cyklistický výlet ukončený zlomeninou dvou kostí na ruce (samozřejmě mých), takže já se od jakéhokoliv sportu držím raději dál. Navíc tomu vůbec nerozumím, takže bych si ani netroufl tu cosi psát...
Ale tak občas jsem se na ten hokej podíval, když jsem zrovna nebyl za scénou, na scéně, pod scénou, vedle scény nebo na jakémkoliv jiném místě v divadle. A občas jsem se o tom hokeji bavil s ostatními... Teda spíš jen přikyvoval a dělal, že mě to moc zajímá...
Když ne o hokeji, tak budu psát překvapivě o divadle. S Buranama už totiž jdeme do finále. Pomalu se blíží červen, takže vbíháme do cílové rovinky sezóny 2010/2011, ale ještě předtím nás čeká poslední letošní premiéra. Takže od zítřka se tak nějak všichni zase stěhujeme do divadla, protože nám začíná  generálkový týden a to nám na nic jiného moc času nezbude. Tedy, musíme si nějakou tu chvilku najít, abychom se na sobotu trochu zkulturnili  a mohli něco připravit na slavností raut po premiéře. Prozatím si mezi sebou jenom dopisujeme, co kdo udělá a přinese a dohadujeme se, jestli koupit plastové či papírové nádobí nebo jestli nějaký odvážlivec donese nádobí z domova s rizikem, že by mu ho mohl některý z kolegů "omylem" zničit. Jak víte po premiéře Koňů, některé oslavy premiéry bývají bujaré, tak proto ty obavy... Obzvlášť jestli se přijde podívat Krupica, který zničil Šotkům mísu a Honzík je z toho smutný doteď...
To už nám bude hej, až bude raut... Ale nejdřív ještě musíme každý odvést svou práci na 100%. Takže neleníme a zkoušíme a zkoušíme... A já musím říct, že to jde a že se už na tu premču dost těším... I když občas Kamča zaprudí (ale jak sama říká: "Já jsem prudička, to se ví..."), Kachna občas odmítne zrealizovat připomínku od AD (=Adam Doležal), poněvadž by to prý Heda nikdy neudělala... Šotek sedí na židli u okna a dramaturguje.... Zetel rejpe do Šotka, že to umí kdekdo sedět u okna a mudrovat... Šotek na to odpoví, že sedět a mudrovat u dveří už je ale těžší a v tu chvíli se povšimne, jak já sedím u klavíru a sleduju text a neopomine podotknout, že sedět u piána a neříkat vůbec nic taky umí kdekdo... AD si může ukroutit vlasy (teď už jenom vlasy, protože vousy si oholil), říká zcela jednoduché věty tak složitě, že je nikdo nechápe, ale naštěstí se vždycky dobereme zdárného konce a je to fajn... Chudáci ti, co u nás hostují - Irenka a Vojta. Musí být občas těžké pochopit to naše fungování. A jak Irenka správně podotkla: "Já si musím jednou s někým od vás sednout a nechat si všechno vysvětlit..." Nedivím se jí... Jinak si nemohu odpustit to, že mě AD na jedné ze zkoušek dost urazil. Když jsem si chtěl zkusit na nově vyrobené scéně příchod jedné z postav -Eilerta Lovborga (Lovborg se správně píše s přeškrtnutým "o", ale já to tady neumím, tak si to tam musíte představit), tak on mi řekl, že na to nemám... Tak to se mě dost dotklo, to zrovna nemusel, si myslím... A vzhledem k tomu, že mě čeká role Othella, tak si myslím, že nějakého ibsenovského chlápka bych zvládl levou zadní...
No nic, Heda jede na plné obrátky a určitě si nenechte ujít její reprízy... Bude to stát zato!
I když se s ostatními členy souboru, kteří momentálně nezkouší tak často nevidím a jsme si tudíž o to vzácnější, tak i tak se u nich pořád něco děje... A když se u nikoho náhodou nic neděje, tak ono se vždycky něco najde... Teď třeba podezříváme manažerku Martinu z těhotenství, neboť má jasné příznaky: nepije nebo jenom málo a chodí brzo domů... Což u Martiny není zvykem... A tak jsem se s ní o tom dal do řeči a ona kápla božskou! Jenže to dítě prý nechce a prodá ho. Rozhodil jsem sítě a hned se našel zájemce - manažerku Evu. Jsem zvědav, jak tohle dopadne.... Jo a když už jsem u té Evičky, tak na ni musím taky něco prásknout. Ona teda říkala, hlavně to nedávej na blog... No, tak když někdo řekne nedávej to tam, tak je asi jasné, jak to musí dopadnout... Takže: Evě smrdí nohy! Jo, takto to přímo řekla... A dokonce poté, co jsem jí pochválil její nové boty. U nás je prostě možné úplně všechno... To jsem zvědavý, co všechno nás ještě do konce června potká.
I když jsem tedy psal, že už jdeme do finále, tak to ale vůbec neznamená, že bychom nějak polevovali. Naopak nás toho teď čeká víc než dost: premiéra, zájezd do Zlína, představení na Špilberku v rámci Divadelního světa Brno, zájezd do Olomouce, Slavnost masek, zájezd do Velké Bystřice, zájezd do Ostravy, valná hromada našeho divadla, zájezd do Jihlavy, k tomu špíly na Stadionu a pak teprve můžeme hurááá na prázdniny...
Takže sledujte naše stránky a choďte k nám, ať si nás ještě užijete, než se vám na ty dva měsíce schováme...

Tak se na to podívejte, minulý týden už je pryč a já zase nestihl příspěvek... Takže mě čeká nějaký buranský trest... Jenže, když se toho zase tolik událo... Kdo to potom má stíhat, že?
Všichni máme za sebou Velikonoce a u nás byly vskutku veselé. Ovšem pozor! Teď tím u nás myslím u nás doma, protože já jsem na konci dubna na pár dní opustil Burany (snad mi to odpustí) a jel se podívat za rodinou... Jak říká Zetel - jel jsem k nám do skal. Na Velikonoční pondělí jsem podnikl nezbytnou "koledovací pochůzku" = sestřička, maminka, babička, teta. Samozřejmě všude vajec habaděj, ovšem vajíčka, které jsem dostal od své babičky, toho jsem si vážil nejvíce... Ono si řeknete: vajíčko... Ale víte, co obnáší takové vajíčko uvařit? To by jeden nevěřil, co všechno se může stát... Zkrátka babička se mi pochlubila, že když ta vejce dovařila, nešla jí sundat poklička z hrnce. Poučena pohádkou O veliké řepě zavolala na pomoc dědečka, aby jí zkusil pokličku sundat. Táhli, táhli, ale pokličku nevytáhli... A protože nikdo jiný už asi doma nebyl, neměli na koho zavolat dál, proto přemýšleli o dalších způsobech vyřešení tohoto problému. Dali tedy hrnec do dřezu, schladili ho studenou vodou, táhli, táhli, ale pokličku nevytáhli. Babička podotkla, že tam zřejmě vznikl nějaký podtlak nebo přetlak nebo co... A protože my máme doma takové ty pokličky s malou dírkou, tak jsem se jí zeptal, jestli ty pokličky má nebo ne. Já jsem totiž stále nechápal, co se jim stalo a hlavně, jak se to mohlo stát. V tu chvíli babička odpověděla: "No, teď už tam ty dírky máme!" A to už jsem začínal tušit, že problém byl vyřešen dost radikálně. A nemýlil jsem se. Dědeček vzal vrtačku a do pokličky vyvrtal díru... "A představ si, on ti mně jedno vejce provrtal..." dokončila babička. Já vím, že to zní neuvěřitelně a jako pohádka, ale toto se opravdu stalo... Tak se na to podívejte...
Škoda, že už v ČT nedávají Bakaláře. Hned bych tam poslal námět a Isteník by měl v čem hrát, protože to bych dal jako podmínku.
Ještě než jsem opustil rodný Broumov, měl jsem jeden velký úkol. Vyrobit pro svou sestřičku čarodějnici. To už je taková tradice, že se každoročně na konci dubna odeberu na nějakou chvíli do kůlny na zahradě, nechám pracovat svoji fantazii a využiju své manuální schopnosti... Kupodivu, nic se mi přitom nestalo... A abyste viděli, jak jsem šikovný, tak jsem to nechal i zfotodokumentovat. A když s na to tak dívám, tak si říkám, jestli já nezačnu dělat taky do scénografie. Tak se na to podívejte...
Čarodějnice Berta před upálením:

Čarodějnice Berta při upálení:
Mimochodem, tam co je ohniště, je dnes závěj sněhu... Počasí se nám trošku pobláznilo, že?
U upálení Berty jsem už bohužel nebyl, neboť jsem musel jet do Brna za Hedou... Rozumějte za Hedou Gablerovou... Jakože na zkoušky naší poslední premiéry... No a taky mě čekala nějaká ta představení...
Ve středu jsem si zahráli Misantropa a v tento večer (před představením) vznikla v šatně legendární věta, kterou od té doby v kuloárech Buranteatru uslyšíte pořád a o kterou se prostě musím podělit. To se tak všichni chystají na představení, někdo pije kafe, někdo pokuřuje o patro výš, někdo jen tak okouní, někdo se líčí, zkrátka taková typická atmosféra před představením... A ve chvíli, kdy se Zetel chtěl na něco optat své ženy, dostal jasnou odpověď: "Já tě neslyším, neposlouchám tě, opakuju si text, připravuju se na večer, nech mě!" V šatně zavládlo zhruba třívteřinové hrobové ticho a poté vypukl hurónský smích, neboť jsme byli šokováni, jak z někoho tak rychle vypadne tak složitá věta jako odpověď na zcela nevinnou otázku... Isťa tuto reakci mimojiné zdůvodnil tím, že to zapříčinila již třetí řasenka, která za tuto sezónu vyschla a popudila tak dámskou část souboru... Tak se na to podívejte... To je jen takové nahlídnutí k nám dozadu, jak to občas u nás vypadá... Prostě blbnem!
No a já jsem se dneska vrátil z Horní Bečvy, kde jsem byl na setkání programových pracovníků... To je takový výlet za kolegy z různých českých divadel, kde si mezi sebou nabízíte představení na zájezdy a navzájem si říkáte, jak to teď u toho divadla chodí... Já jsem tam teda byl úplně poprvé, ale musím říct, že jsem za to rád, ono to bylo docela fajn. A když jsem u těch zájezdů, tak myslím, že jsem vám už jednou sliboval, že se podělím o zážitek, jaký se při domlouvání zájezdů může přihodit...
Obvykle když do různých divadel pošlu e-mailem nabídku našich představení, tak mi přijde odpověď buď kladná nebo záporná nebo neutrální nebo mi hned volají, zkrátka takový standardní postup... Ovšem jeden e-mail, který mi přišel, ten mě hodně překvapil. Když jsem ho otevřel a viděl, jak je dlouhý, tak jsem se zaradoval, že to asi někdo má o Burany zájem a už se ptá na spoustu podrobností... Chyba! Já nebudu uveřejňovat, odkud mi toto přišlo, jen podotknu, že člověka, který mi to poslal vůbec neznám a už jen proto mě hned na začátku překvapilo familiérní oslovení "Pavle"...

"Dobrý den Pavle,
 nabídku jsem obdržel. Bohužel si žádné představení nemůžeme dovolit.
1. Jsme zadlužení
2. Náš bývalý ředitel, který se stal místostarostou, se tu nechal zaměstnat jako externí hudební dramaturg a už zase mydlí ty svoje americké kapely za tisíce eur a dolarů, ačkoliv na to nemáme.
3. V posledních dnech na nás sílí tlak, abychom se odstěhovali do sousedního domu ještě před další etapou jeho rekonstrukce.
Výběrové řízení na ředitele bylo pod jeho taktovkou. Již v únoru padlo jméno člověk, který je jeho favoritem a má se stát jeho nástupcem. Tak se také stalo. Vyřazena byla většina vysokoškoláků. (kandidát se
 kdysi vyučil opravářem ledniček a po revoluci v tomto oboru také podnikal než si začal říkat manažer). Jeho hlavní devizou však je, že je bubeník.
Pochopitelně bude ovládán naším bývalým. Právě on zrušil pořady pro školy a nad divadly ohrnuje nos - to ať si dělá někdo jiný. Za pořady pro školy lobuje naše ekonomka, ale dokud neseženeme nějaký grant, nechce nechce je povolit s obligátním "nemáme na to peníze."
Přeji hodně štěstí."

Tak se na to podívejte... Já se přiznám, že jsem nenašel sílu na toto odpovědět. A teď zpětně mě mrzí, že jsem jim nenapsal, jestli se aspoň doma mají dobře...
Zkrátka se u toho divadla může stát spousta divů... A jedním z divů je teď pro mě Isťa... Jak se už přiznal, začal běhat, peče záviny a pije vinný střik... Ono ho prostě asi opravdu vzalo to, jak ho to naše vedení neobsazuje... Ale protože já a on jsme v jednom týmu, tak já ho na holičkách nenechám... Už naposledy, když jsme se viděli, tak jsme naplánovali nové představení... Bude to o šnecích či slimácích či hlemýždích, jak kdo chce. A Michal Isteník ztvární titulní postavu slimáka Ferdinanda... Pracovní název představení je "Rychle a zběsile". Tak já jdu psát scénář, ať na nás ten kluk nezanevře...

Tak a je to tady. Protože se sliby mají plnit, tak ho plním i já a je tu pokračování mého včerejšího příspěvku.
Včera jsem končil "Koňmi" a s nimi spojenou pokutou v MHD a tam dnes začnu. Tedy, ne už na tom dopravním podniku, doufám, že tam se zas nějakou chvíli nepodívám, ale začnu dobou po premiéře Koní.
Pár dní po ní jsme totiž začali s Jirkou a Martinem zkoušet náš "minišpíl" Vesmírní lidé pro festival "Brněnský lunapark." Před týdnem jsme měli v Mezzaninu premiéru a měli jsme úspěch a hlavně obrovskou radost. Poněvadž nás tohle představení dost baví a dost si u toho zablbnem. A dokonce jsme v den premiéry odehráli hned i první reprízu, což jsme vůbec nečekali. Měli jsme hrát Burany, ale v ten den se nám diváci rozutekli na zahrádky grilovat (to dělá to jaro), a tak se jich sešlo málo... Proto jsme nelenili a pro ty věrné sehráli naši novinku v kavárně na Stadecu a panečku, jak se to líbilo! A co kolegů se na nás bylo podívat! No a od té doby já coby Mirek a můj brácha Jenda a Ivo A. Čenda kočujeme po brněnských kavárnách, povídáme si s Aštarem, Jamahamou, Ptaahem, hrajeme pohádku, předáváme poselství, zpíváme... je toho spousta... Přijďte se taky podívat. Už příští úterý v 18:00 v kavárně Podobrazy. To by sice mělo být jakože poslední představení, ale my se ho jen tak nevzdáme... My budeme táhnout tu káru dál! Když může Isťa dezertovat do Kroměříže, proč bychom my nemohli zájezdovat, že? Obzvlášť, když nám to tak sluší:

No a pak už bylo 8. dubna a my jeli s Venkovem na venkov. Čekal nás zájezd do Turnova a byl to zájezd s noclehem a to my rádi! Pěkně jsme všechno sbalili, já měl za úkol naplánovat cestu, což jsem splnil, ovšem nedošlo mi už, že když bude pátek, tak budou ty silnice trochu zasekané, takže jsem zase něco mírně musel pokazit a my přijeli trochu později, ale to vůbec nevadilo. Nebo aspoň teda myslím... Všechno jsme stihli včas připravit a když jsem napsal šéfovi zprávu, že jsme připraveni, tak jsem dotal pochvalu, takže vlastně dobrý... To se jako nechlubím, to se ospravedlňuju... Řeknu vám ale, že v tom Turnově mají moc pěkné divadlo... Fakt, my jsme si tam připadali jako v malém národním: krásná výzdoba, balkón, dvě galerie, krásné šatny, prostě paráda... A těch lidí, co přišlo! Zkrátka, vydařilo se nám to!
Ubytovaní jsme byli v BIOráji a jak jsem už tak nějak zmatení ze všech těch BIO výrobků na každém rohu, tak nás děsně zajímalo, jak takové BIO ubytování vypadá... Jak jsme byli překvapeni, že se nejedná o BIO jako BIO, ale BIO jako kino, poněvadž ubytování bylo v kině. A hezký to tam mělí... I barevnou televizi na pokoji. Z té měl asi největší radost Jirka, protože rád usíná u televize. A já měl taky radost, protože jsem na tom stejně. Jenže tam s námi byl ještě Adam a ten nám to vypnul. Ale my už stejně spali, tak o nic nešlo... Ráno už nás čekala na chodbě v křesílku Kamila, protože jsme to tak měli domluveni a mohli jsme vyrazit směr Brno. A vyjeli jsme schválně dřív, protože jsme měli spoustu plánů. Jednak se podívat z okénka na Babu a Pannu... Tím samozřejmě nemyslím nějaké chodkyně, ale hrad Trosky. Prý se těm věžím tak říká. A my viděli:


Potom jsme nemohli vynechat návštěvu Hořic a nekoupit si tradiční Hořické trubičky. Sice jsme pro jejich nákup vytáhli jakousi paní od sobotního oběda, ale byla hodná a trubičky nám prodala. Takže jak vidíte, i když jsme na cestách, myslíme na své rodiny a kupujeme jim dárky. Já se tedy své rodině omlouvám, trubičky jsem také chtěl přivézt, jenže jedny jsem snědl hned v autě a nadrobil tak Jirkovi na zem (chudák o tom neví, já se styděl mu to přiznat) a druhou jsem snědl ihned po příjezdu do Brna... Tak příště, no...
No a pak nastal hlavní bod našeho programu tohoto dne: OBĚD. A na ten jsme se stavili v Litomyšli. Vyrazili jsme na náměstí, vyfotili jsme s Bedřichem Smetanou a ptali jsme se ho, kam tam na oběd. Ale Béda nic, pořád jen koukal, ruku v bok a pohled upřený do dáli.


Tak jsme si s Kamilou řekli, že se stavíme do Infocentra se informovat. Nevím, zda se tamní zaměstnanec také jmenoval Bedřich či alespoň Smetana, nicméně od něho jsme se rovněž nic nedozvěděli, protože nám řekl: "Já nikam na jídlo nechodím." Tak jsme si poradili sami, zašli do hotelu Zlatá hvězda a udělali jsme dobře! No a pak už se jelo domů a rychle odpočinout, protože druhý den nás čekala zahajovací zkouška poslední inscenace této sezóny - Hedy Gablerové.
A už v tom zase lítám a sestavuju fermany a otravuju herce s termíny a oni už pilně zkouší a Adam si může z toho všeho ukroutit vlasy a vousy. Jo a máme dvě nové posily: hostují u nás Vojta Blahuta a Irena Konvalinová. Jsme moc rádi, že mezi nás přišli a doufáme, že jsou u nás spokojeni, protože my jsme s nimi spokojeni moc...
A takhle to teď u nás je. Hrajeme dál a dál, rozloučili jsme se s naší inscenací Ten třetí, která měla tento týden derniéru a zkoušíme, až se z nás kouří... A někdy po zkoušce se jdeme trošku odreagovat a zajdeme si na nějakou zahrádku na jedno vychlazené... Jako třeba dneska... To má opravdu něco do sebe... pěkně se ta naše práce probere, zhodnotí, vymyslí spousta nápadů... Vřele doporučuju i vám si takhle někdy po práci zajít odpočinout...
Ale i přes odpočinek jsem pořád a pořád pilní! A to i mimo divadlo, například když se právě snažíme domluvit nějaký ten zájezd... A že nás jich ještě čeká! A protože "dělám" i do zájezdů, tak se s vámi někdy příště podělím o zážitek, co všechno vám takový kulturní pracovník může napsat jako odpověď na nabídku představení...
Ale pro teď už to stačí, užijte si Velikonoce a v úterý přijďte na Venkov! Ono je to fakt moc povedený... A říkal to i Isťa!
Tak příští týden!
Pavel, co má (R)radost :-)

Tak konečně nastal ten den. kdy jsem zasedl k dalšímu svému příspěvku na blog... Já už to chtěl dávno udělat, vždyť už i Isteník mě předběhl, tak snad budu alespoň rychlejší než Šotek... Navíc je to trapný, tak dlouho nic nenapsat, protože to pak vypadá, že nic neděláme (což záhy vyvrátím) a navíc nás už dvakrát kolegyně Kamila urgovala o příspěvky, neboť si je děsně ráda čte před spaním, takže už je opravdu nejvyšší čas... A já s hrůzou zjistil, že jsem svůj poslední příspěvek napsal před měsícem a jedním dnem... A to se fakt nedělá...
Milí moji pravidelní čtenáři, promiňte mi tento defekt a slibuji vám, že odteď zde najdete nový příspěvek každý týden... A kdybych se náhodou chtěl opozdit, tak už mám se svými kolegy domluveno, že mě mohou jakkoli ztrestat, což si já samozřejmě nenechám líbit, proto budu pilný jako ty včelky, co nevidět vylétnou... Poněvadž je to jaro a o jaru jsem se nedávno toto dočetl: "Jaro je néšumnější a první népilnější období celýho roku. Všecko kvete... Slépky kvokajó, kravky bučijó, koníci řehtajó, prasata chrochtajó, kozy mečijó, ovce bečijó, pésci ščekajó, kočky mňókajó, ptáci zpívajó. A lidi se hrabó v zemi, kypřijó a sázijó. A pak s těma zasranýma rukama spokojeně stojijó a pozorujó, jak jim ty sazeničky klíčijó. A protože só všeci dobří hospodáři, tak si i radijó. A jak si tak radijó, tak se i družijó, a někerým je to málo, tak spolem vrkajó, pak se tulijó a nakonec trtkajó jako kozli. Jaro je velké čaroděj a dělá divy..."
Jak jsem už napsal výše, vyvrátím to, že bychom nic nedělali za tu dobu. Právě, že jsme toho dělali hodně a hodně a ještě víc a proto jsem pořád nestíhal se o to tady podělit... Já bych se rád vymluvil, že to bylo právě tím příchodem jara a s ním spojenou jarní únavou a alergií (postižení ví, o čem mluvím), ale to by mi samozřejmě nebylo nic platné a navíc to není hezké se vymlouvat... Takže dost řečí, jsem ostuda, já vím a teď k těm novinkám.
Jedna velká novina, která se u nám udála je ta, že máme v naší divadelní rodině nový přírůstek. Náš grafik Bolívar se stal taťkou!!! Přesně tři měsíce po Ježíškovi (24.3.) se mu narodila dcerka Anežka. A tak jsme gratulovali a měli radost a Burany v ten den odehráli na její počest.
V minulém příspěvku jsem psal, jak zkoušíme Koně a hle, oni už měli pramiéru. A dopadlo to dobře. Ostatně o oslavě už víte od Isti... To už snad ani nepotřebuje další komentář... Stále ten průběh večera rekonstruujeme, ale vlastně už to spíš pomalu vzdáváme a necháváme to koňovi, protože má větší hlavu... Ale ty zkoušky předtím, to byl opravdu maratón. A co bylo těch nočních zkoušek, tedy kdy jsme si dali všichni sraz v deset večer v divadle, uvařil se litr kafe a šlo se na plac do dvou do rána. A jak už to tak bývá, tak zpravidla se skončilo třeba v 1:55, tudíž noční rozjezd byste nestihli, ani kdybyste měli vrtuli v..., prostě vrtuli. Takže jsme si pěkně počkali vždycky až na ten další a druhý den jsme byli čilí jako rybičky. A v jeden den se nám ještě pěkně posunul čas ze zimního na letní, takže rázem jsme měli o hodinu spánku míň a o hodinu zkoušky víc. Ovšem na jednu z těch nočních zkoušek čtyři z nás určitě nezapomenou. A pokud si toto čte někdo, kdo jel v noci z 23. na 24.3. nočním rozjezdem, tak ví, o čem mluvím. Zkrátka jsme uvěřili pověře, že v nočním rozjezdu nikdy revizoři nejsou a vyrazili jsme "na černo" směr hlavní nádraží. Asi tak po třech minutách autobus staví, nastoupí do něj několik chlapíků, každý z nich má za sebou minimálně ty dva pány, co pomáhají a chrání a než byste řekli švec, máte před očima revizorskou legitimaci. Tak jsme poslušně vytáhli občanky a po pár dnech se postupně všichni stavili na Dopravním podniku města Brna... Vlastně se v ten jeden večer stal Buranteatr takovým pěkným "sponzorem" této společnosti... No nic, no... To, že v každé šalině je nápis, že "černá jízda-drahá varianta", to prostě má něco do sebe...
A to zdaleka není všechno, co se přihodilo... Ale protože nechci napsat sáhodlouhý poloromán, vždyť i dlouhý text odradí, když si ho člověk chce přečíst, tak se těšte zítra na pokračování... A dozvíte se o tom, kterak jsme navštívili Turnov, udělali si dvoudenní výlet a navštívili Bedřicha Smetanu, jak se někteří z nás setkali s vesmírnými lidmi a jak se v našem divadle rodí Heda...
Tak zítra...

Tak máme za sebou zájezd do jihlavského divadla Na Kopečku. A byl to zážitek se vším všudy... Nejdříve strastiplná cesta s naším staronovým členem Honzou Karafiátem (někdy vám ho také představím), poté vjezd do areálu psychiatrické léčebny a klasická příprava představení. Na tom by ještě nebylo nic zajímavého, že... Jenže teprve po postavení scény, nasvícení a nazvučení to vše začalo. To, že v Jihlavě budeme hrát v rámci Regionální postupové přehlídky studentského divadla JID 2011 jsme věděli, neboť si tam Pana Polštáře pozvali jako inspirativní představení. Ale protože jsme tam hráli v první den přehlídky, bylo před naším předstvením připraveno slavnostní zahájení. To už jsme nevěděli. A tak za námi asi třičtvrtě hodiny před začátkem představení přišli pořadatelé s novinkou, že na začátku bude na znělka na zahájení festivalu. Což by nebyl takový problém. Ve chvíli, kdy nám ale řekli, že ta znělka bude taneční, začali jsme s režisérem Jirkou Hájkem tušit, že něco nebude v pořádku. Nicméně stále nám nebylo jasné, jak to s námi souvisí. Vysvětlení přišlo během pár sekund: "My na tu znělku potřebujeme prázdné jeviště. Respektive překáží nám tam ten stůl, ty židle a ta bílá stěna vzadu." Kdo jste viděl našeho "polštáře", tak víte, že kromě kartotéky (nazvané po jihlavsku skříň, která jim nevadila), je výše zmíněné zcela všechno, co se na scéně nachází... S Jirkou jsme si vyměnili dlouhé pohledy a bylo nám jasné, že není cesty zpět a musíme scénu odsunout, aby mohla proběhnout znělka. A jen jsme si v duchu děkovali, že naši scénu netvoří dekorace tvořená ze tří stěn a nejlépe ještě dvoupatrová a že nemusíme nic rozmontovávat... Nechali jsme tedy volný průchod znělce, která trvala cca 1 minutu, spadla opona, scéna se rychle dala do původního stavu a divadlo mohlo začít. Stal se tak vlastně historický okamžik - za dobu existence našeho divadla jsme poprvé hráli s oponou... Když pomineme průběžné odcházení a opět vracení se diváků do sálu během představení, vyřizování jejích telefonních hovorů během produkce, tak ten zájezd byl vlastně docela fajnový... A všichni hráli moc pěkně, musím je ještě jednou pochválit... A má premiéra jakožto zvukaře dopadla taky kupodivu docela dobře... Taky se musím pochválit, no...
Takže jak vidíte, jeden výlet z Brna a co má člověk zážitků...
Další týden v pondělí jela část pánského obsazení s naší hitovkou a stálicí, představením "Obraz", do Havlíčkova Brodu. Prosím, nehledejte žádnou souvislost mezi tím, že jednou hrajeme v areálu psychiatrické léčebny v Jihlavě a podruhé v Havlíčkově Brodě. Je to fakt náhoda :-) Navíc příští zájezd nás čeká do Turnova... I v Brodě to dopadlo dobře. A dokonce naše divadlo hrálo v jeden den na dvou místech. My jsem si na domovské scéně zahráli Misantropa. Tady, kromě pádu kytary v zákulisí v té nejvíc tiché chvíli a pádu čehosi neznámého v další nejvíc tiché chvíli, se nic závažného nestalo a měli jsme úspěch! V pádu kytary já prsty nemám, ale v pádu toho čehosi už bohužel ano. To už bych ani nebyl já... Ale já za to fakt nemůžu... Záměrně píšu čehosi, protože doteď nevím, co to vlastně spadlo. Při čekání na výstup jsem se opřel o bednu, na které NIC nebylo. Po chvíli přesně vedle mě NĚCO spadlo, já se podívám na zem (potom, co jsem se řádně zastyděl za rámus, který dělám) a na zemi opět NIC... Nerozumím a nechápu, že pád ničeho dokáže udělat takový rozruch... Zřejmě nějaký divadelní duch...
Další velká věc, která se udála během poslední doby je ta, že jsme se ve středu navždy rozloučili s naší inscenací Solaris... A bylo to krásné! Kluci si trochu zablbli, jak se na derniéru sluší a patří... Ale řeknu vám, je to takový zvláštní pocit, když dotleská poslední divák a vy si uvědomíte, že už se toto níkdy hrát nebude... Samozřejmě, že jsme derniéru řádně oslavili a když píšu řádně, tak opravdu myslím řádně... Obzvlášť někteří :-)
A teď to nejhlavnější nakonec. Kdo to ještě nevíte, tak při udílení Cen Alfréda Radoka za rok 2010 se BURANTEATR umístil na 7. - 9. místě v kategorii Divadlo roku. No, není to krásné?
Na tom všem máte velkou zásluhu i vy, naši diváci! Protože nebýt vás, tak my to vůbec neděláme a nemůžeme se pak takto radovat... Takže děkujeme!
Příští týden nás čeká Skleněný zvěřinec, Misantrop a Burani a začátek maratonu hlavních a generálních zkoušek naší další premiéry. Těště se a přijďte se k nám podívat!

... a v Buranteatru tomu není jinak...
Sotva skončilo předpremiérové a premiérové šílenství nové inscenace "Antonín Huvar", pomalu se blíží předpremiérové šílenství další. Přestože nehrajeme každý den, věřte mi, že někteří členové divadla (a takový inspicient obzvlášť) jsou v divadle denně. Momentálně totiž probíhají zkoušky na další "buran-novinku": Koně přece střílíte. A tak se téměř každé dopoledne či odpoledne v divadle tančí, běhá, mluví, šeptá, brečí, křičí, směje, no a samozřejmě i střílí... Ale co to dá práce se sejít... Když má člověk sestavit plán zkoušek na představení, ve kterém hraje 12 herců, tak to je pěkný oříšek. Ale ne takový ten Popelčin s překvapením, ale pěkně tvrdý... No a kdo jiný by měl ferman zkoušek udělat, než inspicient.
A když už je jednou plán zkoušení hotový, tak si pak někdo vzpomene, že se v diáři překoukl a že vlasně může úplně jinak... Takže znovu: nakreslit tabulku a namalovat si, které herce máme k dispozici, co se dá dělat a lámat si hlavu, co to jde...
Až si tak nějak říkám, jestli těm hercům občas nelezu na nervy, když jim přijde denně několik SMS zpráv typu: "Kolegové, zkouška je zítra 10 - 14"... O půl hodiny později: "Omlouvám se, došlo ke změně, zkouška se přesouvá až na odpoledne, tedy 18 - 22"... O patnáct minut později: "Ještě jednou zdravím, protože večer většina z vás nemůže, jsme nuceni zkoušku zrušit úplně."... O hodinu později: "Tak ještě jinak: Přijďte ráno všichni, kdo máte volno, určitě se najde něco, co se bude moct zkoušet."
Ale nebojte, my se vždycky nějak sejdeme, nazkoušíme, co se dá a to představení nakonec vznikne! Ale proč to dělat jednoduše, když to jde složitě...
A to si ještě po tom všem takový inspicient občas taky zaskáče po jevišti - a třeba hned za tři herce najednou... To máte potom vidět ten zmatek... A obzvlášť, když je inspicientem někdo, kdo má ve vínku, že je schopen zničit nezničitelné...
Já vůbec někdy musím hrozně otravovat... Pořád uklízím, všem kladu na srdce, aby všechno dávali na své místo, aby hlásili, co si kde vezmou, aby hlásili, co se kde ztratilo, zničilo...
Jenomže, přátelé, pořádek musí být... A v divadle obzvlášť! Tak snad mi to ti moji herci prominou...
Takže tak... Tak to u nás teď chodí...
Dnes má "koňský tým" studijní volno, tak toho můžu využít k dalšímu příspěvku... Ale ani dneska nezahálím: za pár hodin se přesouvám do divadla, začnu chystat dekorace, rekvizity a kostýmy a ve 14:00 Buranteatr odjíždí do Jihlavy s Panem Polštářem. Takže jestli některý z čtenářů má v Jihlavě známé či příbuzné, hned jim můžete dát tip na dnešní večer! No a někdy v noci se vrátíme, trochu si pospíme a zase hurá do divadla a připravit na večer další představení našeho repertoáru - "Ten třetí".
Ale, přátelé, stejně je to super, to divadlo! Jak z té strany hlediště, tak i z té strany jeviště a zákulisí!
Tak divadlu zdar!